Vůbec začít dalo neskutečně mnoho práce. A paradoxně právě sehnání poštovní známky bylo nejtěžší. Oběhal jsem tři trafiky, než jsem známku sehnal. Poštu jsem ani nezkoušel, od té doby, co jich pozavírali, bylo jednodušší spatřit jednorožce než pošťáka. Takže dopis.…

Slunce hřálo, moře tiše šplouchalo o bok lodi a Kristininy bradavky lehce prosvítaly pod mokrým námořnickým tričkem. Byli jsme na palubě už týden a já měl v hlavě čím dál větší zmatek. Líbila se mi už dlouho a když kamarádsky přišla s nabídkou, že v létě jede s…

Plameny ohňů ozařují hrubé stěny svatyně. Mohla by zde svítit normálně žárovka, ale hukot ohně a odlesky, které se mihotají na stěnách, tančící stíny a vůně dřevo, to vše je součástí kouzla. Vzduch je provoněn bylinkami, je omamný a vzruchy okolního světa zůstávají…

"Dneska je to v práci hrozná pruda, máme audit, všichni jsou naštvaní, nikdo nic nestíhá. Jsi moje jediný štěstí, ještě že tě mám." "Taky jsem ráda, že tě mám. Co můžu udělat pro to, aby ses cítil líp?" "Kdybych mohl vidět něco hezkého, udělalo by mi to radost."…

Přivítala mě nádherná brunetka. Tak krásná, že jsem si okamžitě všiml několika detailů. Kromě strašně fajn úsměvu to byla dírka v uchu po náušnici, kterou neměla. Prázdný prsteníček na levé ruce. Malé tetování na zápěstí pravé ruky. „Jste tu brzo,“ usmála se, zatímco…

Vlak přijíždí do Brna. Skřípění brzd, trhnutí vagonu a povědomá znělka nádražního rozhlasu. Už jen opatrně sejít po schůdcích, které designoval někdo, kdo nenávidí lidi a chce, aby si všichni zlámali nohy, do podchodu, který smrdí močí a bídou, a před nádraží. Stačí …

Návrat ze služební cesty je vždycky tak trochu zvláštní. Něco smysluplného končí a doma nikdo a nic nečeká, jen prázdnota. Nádraží, které nejlepší časy zažilo nejspíš za tuhé normalizace, bylo špinavé, a stejně omšelý přijel i vlak. Cestou tam jsem jel krásných…

Když se zdálo, že už hůř být nemůže, přišel covid a ukázal, jak jsou některé věci relativní. Což o to, většinu práce jsme mohli dělat z domova, ale naplánovanou konferenci jsme rušit nechtěli. Jak rychle jsme se naučili s online programy. Když den D nastal, všechno…

Brouzdám si internetem a hledám prasárničky. Je to smutný, protože porno je jako špatná instantní kafe, příliš slabé, příliš hořké, příliš olejnaté, zatímco v paměti má člověk vzpomínku na poslední návštěvu té nejlepší kavárny kdesi v Itálii. A tak na patře zůstává…

Školení pomalu končilo, tři hodiny intenzivní nalejvárny, která měla z mých studentek udělat lepší zaměstnance. Byl jsem nervozní jako nikdy. Ne snad, že bych neuměl. Ale protože jsem měl oproti pravidlům ve skupině samý mladý holky. A krásný. Bylo léto, v zasedačce to…