“Popláááách! Náááástupp!” Už zase! Mě snad už z těch věčnejch poplachů jebne! Srdce se klepe jak drahej pes, hlava třeští a každou chvíli hrozí, že se rozpadne nejmíň na tři kusy. Chodbou se šíří řev, otevírají se dveře pokojů na patře. Ostrý světlo moje oči pořád…

Funím na gauči před televizí a potím se jak prase. Venku už je tma, ale pořád je tam ještě nejmíň třicet stupňů, dnešek byl zase naprosto vražednej. Okna samozřejmě dokořán, ale vzduch se nehejbe ani náhodou. Prej vlna veder! A co takhle vlna mrdání? To by bylo mnohem…

A průvod šel dál, maškarní rej, a kdekdo se smál, taky se směj, pak v dálce tam tvůj šátek jen vlál, volal jsem stůj, ale průvod kráčel dál. Nemůžu si pomoct, ale když to tady vidím, nejde mi tu prastarou písničku vyhnat z hlavy. “Že já jsem se nechal překecat…