Všude kolem voní skořice a hřebíček, celý byt se tváří jako sladká vánoční pohádka jenže já vím, co se stane, jakmile se zavřou dveře. Vím, co chce udělat s mým tělem.Jdu pomalu chodbou a srdce mi buší tak hlasitě, že skoro přehluší koledy. Mám na sobě ty krátké…

Dveře bouchnou o rám a dřív než stihnu cokoliv říct, Alex mě chytí za vlasy. Prudce, bez varování. Přitáhne si mě k sobě tak blízko, že cítím jeho dech na rtech. „Zase sis myslela, že budeš mít poslední slovo?“ zavrčí. Neptá se. Konstatuje. A já v tu chvíli přesně vím,…

Nikdy bych nečekala, že to z něj vypadne. Seděl na gauči, nohu přes nohu, hrál si na krále světa. A pak jen tak mezi řečí prohodí: „Víš, že bych si jednou chtěl zkusit… jen na chvilku… být na druhý straně?“ Já zvedla oči od telefonu. „Jak jako?“ On se zatváří, že o nic…

Sedím u stolu a snažím se soustředit na čísla a prezentace. Jenže Kristián je v místnosti taky. Vysoký, svalnatý, s lehce rozepnutou košilí. A jeho pohled… ten pohled je všude, jen ne na číslech. Cítím, jak mě sleduje, aniž bych se na něj podívala. Jeho oči se zastaví…

Bylo horké odpoledne, kdy se slunce opíralo do bílých zdí andaluského domu. Seděla jsem na terase, jen v tenkých šatech a cítila, jak se mi kůže lepí k židli. Alex se na mě díval, klidný a sebejistý, jako vždy. Už jen jeho pohled mi stačil, abych cítila tlak v…

Byl horký večer ve Španělsku, vzduch voněl solí. Seděla jsem na kolenou u otevřeného balkónu našeho apartmánu a slyšela šum moře i vzdálený smích z tapas baru. Na krku jsem cítila kožený obojek, tenkou linku chladu na rozpálené kůži. V tu chvíli jsem věděla, že i tady,…

Sedím na všech čtyřech u postele, úplně nahá, ruce sepnuté za zády. Vlasy stažené do culíku, krk ozdobený koženým obojkem. Když jsem uslyšela kliku u dveří, srdce se mi rozbušilo.První vstoupil Alex a za ním jiný muž. Vyšší, cizí, s očima, které mě okamžitě svlékaly do…

Alex je dnes nezvykle tichý, v místnosti panuje napětí které vnímám každou buňkou těla. Koukám na papírek: B- bondáž. Vím co se ode mne čeká, klid, ticho a naprostou odevzdanost. „Na postel “ řekne a podává mi hedvábné lano- dlouhé,pružné a jemné na dotek. Přístoupí k…

Přemýšlím, že jsem nikdy nepatřila k těm, které by snily o normálních vztazích.Vždy jsem toužila po hlubším vztahu,po odevzdání a pravidlech, která seberou možnost rozhodování. „Něco pro tebe mám, Lio“ řekne s přísným pohledem a předává mi malou červenou krabičku s…

Venku ještě úplně nesvítá, ale mezi závěsy už probleskují jemné pruhy světla. Pokoj je tichý, téměř posvátný ve svém ranním klidu, jako by celý svět na chvíli zadržel dech. Ležíme vedle sebe, tvoje paže je kolem mě a moje hlava spočívá na tvém hrudníku. Cítím, jak ti…