Jmenuji se Jitka. Je mi třicet čtyři, jsem vdaná osm let a až do loňského podzimu jsem si myslela, že znám sebe i svého manžela Petra dokonale. Všechno začalo nevinně. Jednoho večera v říjnu, když jsme leželi v posteli a svítil jen noční stolek, mi Petr najednou řekl: „Jitko, představ si, že by tě někdo jiný… jen tak… dotýkal. A já bych se díval.“ Nejdřív jsem se zasmála, myslela jsem, že si dělá…