V komoře se chvíli ozývaly řinčivé zvuky železa, jak otec probíral brašnu s nářadím. Šárka za ním došla a provokativně kibicovala jeho činnost. Lumír radši přešlapoval stranou v chodbě, aby se snad do něčeho zbytečně nepřimotal. „Sakra! Jsme v prdeli, vždyť já si dal pivo,“ zaklel otec. „Ty si jel z práce domů napitej?“ protáhla nevěřícně Šárka. „Nejel. Tenhle týden šoféruje Pepa. Dal jsem…

Dalibor a Marie byli už několik let manželé a ještě déle partneři. Přestože se milovali, ani jeden by nemohl být vydáván jako příklad věrnosti. On nenechal bez povšimnutí žádnou sukni ve svém okolí a ona ráda přitahovala pozornost každého chlapa v dosahu. Provalené aférky vždy znamenaly bouřlivou Itálii. Hádky, výčitky, občas něco rozbitého v domácnosti a demonstrativní odchody nebo sbalené…

Pracovní směna se přehoupla do své druhé poloviny, obědy byly minulostí a přicházely první nečetné návštěvy. Joan nakráčela se svým vozíkem do pokoje čtyřicátnice Jutty. Ve dveřích se málem srazila s Frigidou, která okolo ní prosvištěla svým rázným tempem. Při prvním pohledu na ležící ženu si Joan hned uvědomila, že tenká přikrývka kryje široce roztažené nohy a u rozkroku je podivně přizvednutá.…

Rozespalý Lars sledoval, jak se před ním rytmicky vzdouvá lehká deka. Zvedání nahoru a dolů způsobovala hlava mladé ošetřovatelky Lity. Sice neviděl, ale s potěšením vnímal jezdící ústa po ztopořeném penisu. Láskyplně šmejdící jazyk neúnavně kroužil okolo žaludu. Ta nenasytná mrška ho překvapila ve spánku, když mu ho začala kouřit. Vršek těla měla Lita schovaný pod dekou, ale spodek si mohl Lars…

Pane Bože jediný, postrkuj ty hodiny. Postrkuj i budíka, ať nám vojna utíká. Trvalo jen chvíli, než se Petr dostavil k telefonu u dozorčího roty, Karlovi to přesto připadalo jako věčnost. Čekal se sluchátkem protaženým skrz přibouchnuté okénko, aby dozorčí autoparku neslyšel o čem se bude mluvit. „Co se kurva děje, do piči?“ spustil nakvašený Petr, protože musel vstát a vylézt z vyhřátého…

Zapadá slunéčko za klenčanskou horu, další den v prdeli, díky Pánu Bohu. Další den v prdeli, na další čekáme, snad se tě Civile, snad se tě dočkáme. Psal se rok 1989 a sluníčko ten den už dávno zapadlo za Čerchov. Začínal nový školní rok a nikdo z vojáků v kasárnách netušil, co přinesou následující měsíce. Zatímco supráci doškrtávali sportku a nemohli se dočkat, až konečně naposledy projedou…

Ve stísněném prostoru nebylo moc místa, ale to Rudovi nevadilo. V rukách svíral baculatou prdel a přirážel jako divej. Mladá dívka se pod jeho přírazy smyslně svíjela a vzdychala rozkoší. Rukama byla zapřená o polici se spoustou přípravků na úklid. Hlavou s kudrnatými černými vlasy pohazovala a přitom divoce vrtěla zadkem. Aniž by ubral na tempu, přemístil Ruda ruce na rozhoupané kozy. Podebral…

Plán byl jednoduchý, ale jeho provedení se ukázalo mnohem složitější. Nahnaní dětí do vany a nachystání večeře byla běžná rutina, ale jak oznámit jejich babičce, že si zničehonic hodlá vyrazit na rande, to byla věc jiná. Každý sebelepší plán navíc totálně selže při prvním kontaktu s nepřítelem. Zdálo se, že zrovna tento večer má babička nabručenou náladu a děti místo aby byly unavené,…

O několik let později. Sídlištěm se proháněl vítr. Foukat začalo zničehonic a časté poryvy cloumaly se vším, na co fukejř natrefil. Cestou k domovu se sunul nahrbený Matěj a tiše do vousů sakroval na psí počasí. Nedaleko před ním bojovala s větrem maminka se dvěma dětmi. Kráčela mírně předkloněná a rukou vedla za řídítka dětské kolo. Její zadek ve vypasovaných riflích se při každém kroku…