Super práce XXIII Martina
Tak a už stojím nahý přede dveřmi do sekretariátu, musím se chvilku vydýchat než zaklepu a vejdu , srovnávám si v hlavě myšlenky, stačí pár vteřin stejně tomu co mě čeká vevnitř neuteču,krátce zaklepu a jdu dovnitř, ale hned mezi dveřmi se zarazím a místo pozdravu jenom něco zamumlám, proboha před stolem paní Jany , zatím zády ke mě stojí neznámá žena v kostýmku a lodičkách. Chci rychle zmizet…