Večerní světlo pronikalo skrz žaluzie a kreslilo dlouhé pruhy přes pokoj. Eliška se opírala o rám okna, ruce volně spuštěné podél těla, a v tichu bylo slyšet jen jemné šustnutí jejích silonek, když se pohnula. Eliška byla drobná, s nohami s mezírkou mezi stehny, štíhlá jako linka nakreslená jedním tahem, ale to jí dodávalo zvláštní křehkou eleganci, která se nedala přehlédnout. Když vstoupil,…