Bylo po desáté, když jsem vešla dovnitř. Večerní kavárna byla jako vždy touto dobou téměř plná. Mezi šumem tichých konverzací pomalu dýchala ambientní hudba. Dlouhé tóny, které nikam nespěchaly. Objednala jsem si filtr a sedla si ke stolu u okna. Až po chvíli jsem si všimla jí. Seděla o dva stoly dál, s knihou otevřenou před sebou. Nečetla. Jen měla prst položený mezi stránkami, jako by čekala,…
Když jsem po desítkách kilometrů doběhla za poslední ostrý horský hřeben, svět už se pomalu začal zbarvovat do měkkých odstínů večera. Rozprostřela se zlatá hodinka a vítr už nebyl ostrý. Jen se o mě lehce opíral, jako by mě chtěl zpomalit, pohladit po zpocených pažích a šíji, než zmizím dolů k horské chatě, který se rýsovala kousek přede mnou. Nohy už mi trochu stávkovaly. Každý další krok byl…
Seděli jsme naproti sobě tak blízko, že jsem si uvědomovala každý jeho detail. Měl zvláštní způsob, jak naslouchat. Nepřerušoval. Jen se lehce naklonil dopředu, jako by chtěl každé slovo zachytit dřív, než dopadne na stoleček mezi nás. Když jsem domluvila, vždycky na okamžik mlčel. A pak odpověděl tak přesně, že jsem měla pocit, jako by si mezitím stihl přečíst i to, co jsem neřekla. Jeho hlas…
