V dubnu nastoupil nový ředitel a aby se s námi seznámil, rozhodl se uspořádat velikonoční večírek ve stylu zvířátek. Přišlo mi to infantilní a uhozené. Teambuildingům s kolegy se už několik let úspěšně vyhýbám, maximálně dojdu na nějaký vánoční večírek. Navíc nejsem moc společenská… Spíš nesnáším lidi. Na ulici nevlezu bez sluchátek s hlasitou hudbou a v batohu nosím ještě dvoje záložní, kdyby se…
Истории (7)
Soutěžní povídka: Nečekaná jízda Nikdy bych nevěřila, že zvednutí palce u silnice může změnit celý den. Černé auto zastavilo jen pár metrů ode mě. Za volantem seděl kluk asi v mém věku. Stáhl okénko a s úsměvem se zeptal: „Tak kam to bude?“ „Kamkoli směrem na Prahu.“ Celou cestu jsme si povídali, jako bychom se znali roky. Smáli jsme se úplným hloupostem a já se přistihla, že se na něj dívám…
Soutěžní povídka: Letní bouřka v ráji Slunce pomalu mizelo za obzorem a zlaté paprsky se odrážely od klidné hladiny moře. Jemný písek hřál do chodidel a ve vzduchu se mísila vůně soli, kokosových palem a rozkvetlých květin. Byla to dovolená, o které jsem vždy snila. Když jsem se procházela po téměř opuštěné pláži, zaslechla jsem za sebou kroky. Otočila jsem se a naše pohledy se na okamžik…
Letní bouřka Vzduch byl těžký a horký. Nad jezerem se pomalu stahovala mračna, ale nikomu se ještě nechtělo schovat. Seděla jsem na dřevěném molu a nohama čeřila hladinu, když se vedle mě ozval známý hlas. „Myslel jsem, že tě tu najdu.“ Otočila jsem se. Usmíval se tím sebevědomým způsobem, který mě pokaždé dokázal rozhodit. Posadil se vedle mě tak blízko, že jsem cítila vůni jeho parfému. …
Podzimní deště ji znavovaly. Deštník už nenosí několik let, je to zbytečná zátěž. Nadechla se, nasadila si kapuci, která byla pro její hlavu zbytečně velká a s odhodláním vykročila mezi hustě padající kapky. Přikrčila se před poryvy ledového větru, pohroužila se do svých myšlenek a monotónně kráčela bytostně známou cestou domů. Šel proti ní a napjatě ji sledoval. Ta ženská vůbec nedává pozor na…
Protestovala, nechtěla dostat na zadek po sprše. Jenže on si to vzal do hlavy a prostě to chtěl. Nasadil jí obojek a chytil ji za vlasy. "Prostě půjdeš a správně mi přineseš rákosku. Takhle jednoduché to je. Můžeš to sama sobě jen ztížit," mluvil ji zblízka do obličeje. Odešla a za pár minut se objevila ve dveřích. Byla na čtyřech, rákosku nesla v puse a když došla k němu, upustila ji na zem.…
Byla dopravní špička a v pražském metru byl zase nával. Je to skoro každý den a já to nesnáším. Vmáčknutý do rohu vagonu metra, zoufale se držící madla nade mnou, když jsem obklopen muži a ženami, kteří se vracejí domů z práce. Paže, kolena, lokty a záda kolem mě drtili zaživa. Každý náraz a škubnutí vagonu metra mě nutí houpat se a já jsem nucen vyvažovat svou váhu tak, abych nespadl. A přesto…