Nuru Tlumené světlo pokojem kreslilo měkké stíny. Nebylo potřeba mluvit. Ležela připravená, nahá, klidná. Její tělo dýchalo do podložky s tichým rytmem – jemně, jako kdyby spalo, ale zároveň bdělo a čekalo. Z lahvičky jsi nechal první kapku gelu spadnout na svůj…