Večer tiše objímal zahradu, zatímco z okna obývacího pokoje jsem sledovala, jak se stíny prodlužují a měsíc hladí stromy svým měkkým světlem. Ten klid, ta intimita domova, to byla přesně ta kulisa, ve které mé smysly začínaly tančit. Luxus nebyl o zlatě a třpytu, ale o…

Ráno v Golemu se neprobouzí dramatem, spíš jakousi tichou melancholií Balkánu. Slunce svítilo skrz tenkou záclonu, světlo kreslilo stíny po zdech a vedle mě ležela Eleanor. Vypadala klidně, jakoby ji neměl svět šanci rozhodit. Vlasy měla rozcuchané. Rameno odkryté a…