Bylo to jedno z těch rán, kdy svět ještě není úplně probuzený a všechno se jen líně vznáší v teple povlečení, ve vůni kůže, v dozvucích snů. Opírala se o mně, tělo rozehřáté, vláčné a ospalé po noci, která nebyla dost dlouhá. Voněla - sebou, mnou, námi. V polospánku…

Sedel som na gauči vedľa teba a hladil som ťa po vlasoch. Ústami som bol pár centimetrov od tých tvojich, ale nebozkával som ťa. Ešte nie. Počúval som tvoj plytký dych a snažil som sa ti privodiť pocit vzrušenia tak silný, že ma začneš bozkávať sama. Mala si zavreté…