Překonání sebe sama

Pohled na ženu , jak tam klečí, odevzdaná a přitom chtěna , ve mně vyvolal bouři. Moje přirozenost mě nutila ji vždy jen hýčkat. Ale její tělo a ten naléhavý tón v hlase říkaly něco jiného. Chtěla, abych převzal roli, která mi nebyla vlastní – roli někoho, kdo si bere bez paní. Znala to i když ne ode mě. A chtělo to i teď. ​ Potlačil jsem tu moji potřebu se jí omlouvat. Moje dlaň ji sevřela kolem jejího zápěstí a druhou rukou jsem si přidrzel penis u kořene. Musela cítit, že teď je moje, bez ohledu na to, co se dělo před hodinou a koho v sobě před chvílí měla. ​Jiný pohyb, stejný cíl. Když jsem do ní pronikl cítil jsem tu její volnost, jak před chvílí byla už jednou takto uvolněna jiným penisem, cizím. To je vždy to, co si musím zpracovat. Ale není mým majetkem, jsme si svobodní a přeci k sobě patříme po této chvíli o to víc. Každý pohyb byl hlubší, intenzivnější. Snažil jsem se o tu „tvrdost“, kterou ode mě vyžadovala. Moje pohyby nebyly milováním, byly prudší. Slyšel jsem, jak vzdychá a já vím že stejně vzdychala před hodinou. Byla v tom vášeň.

​„Být stag znamená umět to přijmout.“ ​ Potřebovala tu prudkost, aby si potvrdila, že jsem tady pořád pro ni. A já tady pro ni jsem. Život by měl být pestrý.