Mám ráda chlupaté muže.

Ležím ve vířivce a naproti opravují střechu. A je tam jeden chlupatý. Tak jsem se zamyslela, proč mám ráda chlupaté muže.

Každý má nějaký typ. Já mám ráda chlupaté, tmavovlasé. Blonďáka snesu, ne moc světlého, ale musí být dole upraven. Paradoxem je, že jako holka jsem snila o vysokém modrookém blonďákovi, což se mi líbit přestalo a vzala jsem si pravý opak. Ne že by se mi modrooký blonďák nelíbil, to jo, ale jen oblečený. Nahý ne, to se mi trochu ekluje. Ty světlé chlupy mi nedělají dobře.

Tmavší muži mají hezčí ochlupení, to nahé tělo vypadá fantasticky. A hezky chlupaté půlky, to je skvost. Ale mám kamaráda, ten má takové ty kančí štětiny, to je celkem brr. Ke všemu jezdí závody na kole, tak se úplně celý holí a pak po sezoně mu to dorůstá a to vypadá fakt děsně. Snad to nebude číst. A co je pro mě absolutně nestravitelné, tak muži bez chlupů. V mládí to asi ještě jakž takž jde. Ale jak jsou starší, tak to holé tělo je fakt nehezká věc. Vypadají jako nebožtíci.

To kdyby byl poslední muž na světě s holým tělem, tak si nechám zajít chuť, i kdyby měl péro půl metru. Připomíná mi to našeho faráře. Kdysi jsem ho viděla v kraťasech a od té doby mám z toho zimnici. Ale takový černovlasý, chlupatý. To je jiná. Je hezké, když mají chlupaté nohy až do třísel, prostě všude. Co mi tedy vadí, tak chlupatá záda a když to leze z trička ven. To mi také kříží palce u nohou. Tmavě chlupatý chlap vypadá dobře i starší. Proto se mi to líbí. Holátko po 40 vypadá jako vosková figurína. A celkově ti chlupatí jsou lepší fototyp.

Chlupatý muž je zkrátka TOP.