Partnerský D/s vztah:Femdom

Partnerský D/s vztah: proč většina dominantních žen nehledá submisivního muže za partnera

Hned na začátku chci upřesnit, komu je tento článek určen. Týká se mužů, kteří hledají dlouhodobý partnerský vztah s dominantní ženou a představují si, že budou ve vztahu trvale v submisivní roli, nejen během BDSM hrátek v ložnici. Nemluvím tedy o párech, které si s dominancí a submisí pouze občas zpestřují intimní život, ale o mužích, kteří chtějí být ve vztahu neustále „dole“ a mít po svém boku ženu, která bude dlouhodobě zastávat dominantní pozici. Spousta z vás mi pravidelně píše. Ptáte se, kde najít dominantní ženu pro vážný vztah, zda nemám kamarádku, která hledá submisivního partnera, nebo proč se vám dlouhodobě nedaří takový vztah navázat. Právě proto jsem se rozhodla napsat tento článek. Za roky na BDSM scéně jsem totiž zjistila, že mnoha mužům chybí realistický pohled na fungování dominantních žen a D/s vztahů mimo svět fantazií. Podle mého názoru bývá největší problém v tom, že si mnoho submisivních mužů vytváří představy na základě BDSM povídek, videí nebo vlastních fantazií. Jenže realita bývá často úplně jiná. V těchto představách vystupuje dominantní žena jako bohyně, která si přeje mít doma oddaného otroka, s nímž bude sdílet celý svůj život. Ve skutečnosti jsem za více než deset let působení na scéně poznala desítky dominantních žen, profesionálních i neprofesionálních, a podobný model jsem vídala jen velmi zřídka. Naopak jsem si všimla určitého opakujícího se vzorce. Mnoho dominantních žen má běžný partnerský vztah s mužem, kterého respektují jako sobě rovného partnera. Vedle toho mohou mít osobního otroka nebo submisivního muže pro D/s dynamiku. Takový muž ale není jejich partnerem v klasickém slova smyslu. Je součástí jejich BDSM života, nikoliv jejich romantického vztahu. Proč tomu tak bývá? Dominantní ženy mívají velmi silnou osobnost. Jsou zvyklé rozhodovat, nést odpovědnost, prosazovat své názory a jít si za svými cíli. Mají vlastní energii, charakter a vnitřní sílu. Jenže právě proto často hledají ve vztahu někoho, kdo je jim v tomto směru rovnocenný. Mnoho mužů si myslí, že dominantní žena automaticky touží po submisivním partnerovi. Jenže moje zkušenost je přesně opačná. Silná žena často potřebuje vedle sebe stejně silného člověka, o kterého se může opřít, kterého respektuje a který ji dokáže intelektuálně i osobnostně stimulovat. Ne někoho, koho musí neustále vést a řídit. Další důležitou oblastí je sexualita. O tom se příliš nemluví, ale podle mých zkušeností si většina dominantních žen nedokáže představit intimní nebo sexuální vztah se submisivním mužem. Samozřejmě existují výjimky, ale rozhodně nejde o většinu. Osobně to vnímám tak, že sexualita a partnerská intimita narušují samotný koncept D/s vztahu. Pro mě má být domina v očích otroka nedosažitelnou bytostí, objektem obdivu, touhy a respektu. Právě určitá nedostupnost vytváří napětí a dynamiku, která mě na D/s vztazích baví. Otrok nemusí dostat všechno, po čem touží. Naopak. Touha sama o sobě je často součástí celé hry. Právě proto si nedokážu představit klasický partnerský vztah s mužem, kterého vnímám jako otroka. V mém pojetí D/s vztahu nemá otrok nárok na romantickou ani sexuální intimitu. Nejvýš může projevit svou oddanost službou, péčí nebo například masáží a uctíváním chodidel. A právě tato hranice je jedním z důvodů, proč odděluji partnerský vztah od D/s dynamiky. Za dobu svého působení na scéně jsem samozřejmě poznala i několik párů, kde byla žena dominantní a muž submisivní zároveň v partnerském vztahu. Nechci nikoho konkrétně jmenovat, ale při zpětném pohledu jsem si všimla jedné zajímavé věci. Ve většině případů šlo o velmi finančně úspěšné muže. Podnikatele, investory nebo lidi s nadstandardními příjmy. A právě zde si pokládám otázku, kterou si možná mnoho lidí netroufne vyslovit nahlas. Fungovaly by tyto vztahy stejně dobře, kdyby měl dotyčný muž průměrný příjem a nenabízel žádné výrazné materiální zázemí? Moje osobní odpověď, založená čistě na vlastních zkušenostech a pozorování, zní spíše ne. Postupem času jsem získala dojem, že některé dominantní ženy nepřitahuje ani tak samotná submisivita muže, jako spíše výhody, které z takového vztahu mohou plynout. Peníze, materiální zabezpečení, možnost ovlivňovat život druhého člověka a pocit moci, který s tím přichází. Je to téma, o kterém se na scéně příliš nemluví. Možná proto, že není příjemné. Možná proto, že narušuje romantickou představu o čistém D/s vztahu založeném pouze na emocích a oddanosti. Přesto si myslím, že by se o něm mělo mluvit otevřeně. Když totiž získáte úplnou kontrolu nad bohatým a oddaným submisivním mužem, může vám to přinést nejen pocit moci, ale i velmi konkrétní materiální výhody. Ať už se to někomu líbí nebo ne, i takové motivace na scéně existují. Osobně nejsem příznivcem podobného přístupu. Pokud má být D/s vztah autentický, měl by podle mě stát především na skutečné dynamice dominance a submise, nikoliv na finančním prospěchu. To je však téma na samostatný článek. Pokud bych měl celý problém shrnout do jedné věty, pak zní následovně: většina mužů, kteří hledají dominantní partnerku pro trvalý D/s vztah, nehledá skutečnou ženu, ale vlastní fantazii o ní. A dokud nezačnou vnímat realitu takovou, jaká je, budou stále dokola narážet na stejné zklamání. Dominantní ženy totiž ve většině případů nehledají doma otroka. Hledají partnera. A D/s vztah si často budují vedle něj, nikoliv místo něj.