Jak jsem omylem přestal mít SX

Už je to nějaká chvíle, co jsem byl naposledy na návštěvě se šťastným koncem. Přesněji řečeno – naposledy to bylo v roce 2022.

Po téhle, řekněme, pauzičce mám dost rozporuplné pocity. Na jednu stranu je vlastně fajn zjistit, že člověk dokáže bez sexu fungovat. Svět se nezastaví, život jde dál. Jenže na druhou stranu... když přijde chuť, je to občas pěkné utrpení.

Začalo to docela nevinně. Řekl jsem si, že si dám na nějakou dobu pauzu a budu chvíli sám. Jenže pak se něco zvrtlo a z několika týdnů byly měsíce. A z měsíců roky.

Důvodů bylo víc. Jeden z nich je možná až komický – prý působím mile. Zní to jako kompliment, ale občas je to skoro prokletí. Když už se stane, že nějakou slečnu zaujmu, většinou hledá vztah. Jenže já zrovna nejsem ve fázi života, kdy bych chtěl budovat společnou budoucnost.

A není to ani tím, že bych byl nějak přehnaně vybíravý. Vzhled nebo třeba věk pro mě nikdy nebyl to hlavní. Mnohem víc řeším, jestli si s člověkem sednu, jestli mi je s ním cítím dobře a jestli mezi námi funguje nějaká chemie.

Upřímně obdivuju lidi, kteří si dokážou najít FWB. Fakt nevím, jak to děláte. 😅 Já záhadným způsobem přitahuji ženy, které chtějí něco vážnějšího.

Časem jsem hledání úplně vzdal. A právě tehdy se začaly ozývat myšlenky.

Napadaly mě otázky, které bych si dřív vůbec nepoložil. Co když vždy všechno jen zkazím? Proč se cítím jako panic? Mám na to ještě? Mám dál předstírat že mi to nechybí? Je to jako jízda na kole, která se nezapomíná, nebo se i tohle po pár letech vytratí?

Nakonec si člověk uvědomí že problém není tělo, ale hlava...

Jestli jste se někdy ocitli v podobné situaci, budu rád, když se podělíte o své zkušenosti. Jak dlouhá byla vaše nejdelší pauza? Měli jste po ní podobné myšlenky, nebo jsem v tom sám? 🤔
BONUS

Mám navíc nějaké názvy k článku:

-Čtyři roky bez sexu. A pořád žiju.

-Můj nedobrovolný experiment.

-Deník skoro panice.

-Když pauza trvá moc dlouho.