Little talks...

Ani nějak nevím, co mě to napadlo, chtít si povídat s neznámými lidmi.

Vzhledem k tomu, že při své práci najezdím relativně hodně kilometrů po celých Čechách i když nejsem povoláním řidič, často se naskytne příležitost prohodit pár slov s neznámými lidmi na různých místech. Nikdy jsem nebyl člověk co takové rozhovory začínal, obvykle jsem na ně jen pozitivně reagoval, ale začalo mě to bavit čím dál tím víc. Ne ani tak proto, že bych si chtěl hledat nový známý, ale prostě jen tak, udělat si hezkej den a ideálně ho zpříjemnit i protistraně. Samozřejmě tehdy, pokud o to protistrana stojí. Nic víc, nic míň...

Co mě ale zaráží, čím dál tím méně lidí chce prohodit i těch pár zbytečnejch vět, co na chvilku trochu projasní den. Asi chápu ty "hezký" holky na čerpačkách a v obchodech (v uvozovkách proto, že objektivně jsou asi hezký pro většinu chlapů, ale kdybych měl a chtěl lovit, tyhle holky mě obvykle moc netáhnou), že se je chlapi snaží sbalit a toho small talku maj až nad hlavu a když vidím signál, končím. Stejně tak evidentně protivný lidi... U obojího si asi vystačím s úsměvem, pozdravem a poděkováním a chci bejt pozitivní člověk i tak, neboť když se budem na sebe mračit, lepší to nikdy mezi lidma nebude. Proto kamkoli přijdu, obvykle se usmívám i když nemám nejlepší náladu, protože za tu mi ostatní lidé nemohou. Na small talk ale obvykle reaguji pozitivně a chci být pozitivní.

Jen mi trochu uniká důvod. Lidi se při svý práci v komunikaci usmívají, ale jak by chtěl trochu člověk víc komunikovat i bez postranních úmyslů, rohlík na tváři se změní na odtažitost. Není to vždycky a všude, občas si dobře pokecám a protistrana by se kolikrát ráda bavila dál i přes to, že bych už potřeboval pokračovat, jen mi přijde, že je takových lidí čím dál tím méně. Lidé se zavírají do sebe, do svých ulit. Na jednu stranu to chápu, sám jako celkem velkej introvert a něco mezi flegmoušem a cholerikem mám svou ulitu a svět, ale když mě z něj občas někdo vytáhne drobným bezvýznamným rozhovorem, je mi to příjemné.

A co vy? Jak obvykle reagujete na small talk? Čucháte za tím nějakou kulišárnu nebo to je pro Vás jen drobná výplň v mlčení?