Sekretářka

Tak se blíží časvýběrka, za pár minut má přijít nivá uchazečka, na co? Na účetní spolu s funkcí sekretářky. Posledně to dopadlo tak nějak... prostě nijak...

Přišlo 6 uchazeček, každá zvlášť samozřejmně. Kvalifikaci měly všechny až na jednu, tu jsem tedy zařadil jako poslední. Kriteria nastevena byla, odbornost, chuť pracovat a sympatie. A tady byl problém. Ani jedna z uchazeček mi nebyla sympatická. Asi jsem měl přehnaná očekávání. Čekal jsem dle životopisu všechny dalmy nad 50 let, což mi vůbec nevadí. Naopak! Snad je to i tím, že v okolí bydlela účetní, která si potrpěla na kostýmky, líčení, manikůru atd. Tajně jsem ji pozoroval, byla tak sexy, když si vozila práci domů a musela vytahovat z kufru auta své složky, šanony atd. To vystrčila prdelku v kostýmkové sukni a už mě poléval pot, o poplachu v trenkách se bavit ani nemusíme, byl jsem v pubertě a stačil mi jen maly impulz a už se šašek v trenkách vzbudil. Nedej bože když mě požádala o pomoc, to jsem skoro oněměl, koktavě sotva odpověděl na pozdrav. Ta černá sukně s mikro bílými proužky mě budila několik let ze spaní.

Mi však na výběrovku dorazily dámy bez kostýmku, zato s unuďným výrazem a pokud nebyl unuděný výraz, tak sebevědomí z nich sršelo na všechny světové strany. Všechno známy, vše vím a od všeho mám klíče. A s tím se mi pracovat opravdu nechce...

Ozvalo se jemné zaklepalni, jdu otevřit. Za dveřmi sympatická zelenooká bruneta v kostýmku...