Milý Leonardo...

vdaná

2 malé děti

skromný,
extrémně sportující manžel Radim

prestižní
práce

bohatý milenec "pan
Božský" /nyní vytlačen jiným milencem, panem „lyžařem"/







Milý Leonardo,



mé problémy se sebepřijetím i se psychikou - to je jedno a totéž… Já podle mého, vnímám sebe sama skrze úspěchy u druhého pohlaví. Jinak si svou nestálost nedovedu vysvětlit. Výsledek je ten, že případní kvalitní
jedinci, kteří by mě chtěli, jsou mi podezřelí, neb jsem je nemusela ničím zaujmout, krom toho si je odškrtnu, jakože splněno, a koukám jinde... Myslím,
že pan Božský to taky projel tím, že mě požádal o ruku.



Vlastně si myslím, že výběr lyžaře teď - moje pozice nemohla být horší. Navíc je fakt pěknej, chytrej, sportovec a bla bla bla... prostě v tom lítám, ale musím si přiznat, že můj život fungoval i před ním, že to je jakási posedlost, žádné spříznění duší nebo tak. Bylo to skvělý, to ano, jen tedy...nevím, jak přesně to zformulovat, nebylo tam vytržení z mé úžasné
maličkosti, prostě věděl, jak na to, užíval si to, já taky... jen se nemohu zbavit dojmu, že to prostě byla jen řemeslně dobře odvedená práce… :-)

Dokonce si myslím, že ten sex s tebou před lety byl lepší,
protože tebe jsem měla tak hezky ráda. Myslím, že tebe jsem fakt milovala.
Možná proto mě pořád bavíš. Nebo proto, že jsi mi nikdy nepropadl… ;-)



Drahý Leonardo, mám strach. Mám naprosto odporný stavy
úzkosti. Došla jsem tak daleko, že jsem se objednala k psychologovi. Nějak nevím, co se sebou. Rekapitulace mých minulých počinů je pekelná. Rozešla jsem se - velmi necitlivě - s panem Božským a měla jsem/nebo mám/, to ví Bůh, cosi jako sexuální poměr s lyžařem, sex super, ale jinak se cítím strašně. Chybí mi citová rovina, čímž nemyslím rovnou žádost o ruku, ale cokoliv, co ten styk trochu emočně obohatí. A naprosto se nechci zamilovat do někoho, pro koho jsem jen objekt na uspokojování občasných sexuálních tužeb.



Nedokážu najít cestu k Radimovi, cítím obrovské citové
prázdno, které vyplňuju během, sexem, spoustou hluku a lidí, na kterých mi valně nezáleží, jen abych nemusela zůstat sama se sebou a přemýšlet. Je to o to horší, že o prázdninách jsem v Krumlově bez dětí, takže doma to na mě v plné
tíži padá... Zítra odjíždím k moři, s bráchou a dětmi, snad mi bude lépe.

Je mi hnusně. Nevím, proč tě tím zatěžuju, promiň. Vlastně
vím, proč tě tím zatěžuju. Chci, abys mě vzal na oběd a srovnal mi priority.
Ušetříš mi sedm stovek za individuální terapii? :-)