Fotografka

Život je nevyzpytatelná hříčka, která umí každého z nás přivést do různých okamžiků, které umí svou absurdností popřít normální
konvenční život. A i v těchto absolutně nestandartních situacích existuje takřka minimální šance, že se okolnosti sejdou tak dokonale, že absurdita nabyde neskutečných, možná až pohádkových rozměrů.



Úterní ráno, dneska výjimečně nezvoní budík, večer si ho raději nenastavil, chtěl dospal deficit předcházející noci. Otevře oči a zaostří na budík, je těsně před sedmou a začíná nový den, nový začátek pro spoustu zážitků které přijdou a také spousta dozvuků dnů předcházejících.
Rychlé proběhnutí koupelnou a typická chlapská ranní péče, zuby, obličej, pak rychle prohrabat skříň a najít pár kusů oblečení, které určí rozpoložení
dnešního dne. Dneska se zařadil do škatulky lidí z kanceláře, těch jejímž
pracovním nástrojem bývá klávesnice a telefon. Bunda, boty, zamknout byt a rychle do auta. Čeká ho v této oblasti pořád netypické dlouhé dojížděni do práce. Kancelář vzdálená dvě hodiny jízdy je pro spousty lidí nepředstavitelný
problém, on se na ni svým způsobem těší, má čas na dlouhé telefony, na utříbení
myšlenek a srovnání si plánu na konkrétní den. Zároveň si u řízení odpočine a nabere energii na různorodost své práce. Startuje, zapnout navigaci, a vyrazit.
Po pár minutách se zařazuje do proudu rychlostí silnice a svítící kolečko tempomatu určuje rychlost za kterou dneska pokutu určitě nedostane.



Kontroluje seznam nepřijatých hovorů z předcházejícího dne. Dlouhý seznam různých lidí, kteří se s ním snažili předcházející den spojit. Není běžné, že by neměl svoji černou krabičku u sebe. Pokrok kráčí
kupředu mílovými kroky. Dávní rytíři středověku neodkládali svou zbraň, dnes si
život neumíme představit bez chytré krabičky, které svěřujeme své nejintimnější
detaily každodenního života. Za normálních okolností by začal listovat seznamem a vyřizovat skluz včerejšího dne, místo toho zapíchne komunikátor do stojánku pro doplnění zásoby energie. Ví, že nejpozději v poledne bude seznam stejně vyčištěný a většina včerejších neúspěšných tazatelů zavolá znova. Tak jako telefon spustí dobíjení chce i on spustit svou regeneraci a dobíjení.
Včerejší den byl pro něj neskutečně náročný. Ten skutečný, pracovní začal brzy.
Ve chvíli kdy většina pracujících ještě spí měl cestovat za prací přesně obráceným směrem než jede dnes. Ta černá
krabička jej včera vyrušila z krátkého odpočinku, který začal pouhou hodinu předtím. Společensky unaven, v oblečení které jej řadí do úplně jiné
škatulky než dnes, vyrazil za činností, pro kterou byl ve všech předcházejících případech vždy pečlivě odpočat. Ví že včerejšek omezil na minimum, rozhoupaný
žaludek nebyl schopen pomoci zbytku těla v odbourání alkoholu, tak se snažil ani příliš nepřemýšlet a spíš strojovou přesností se zaměřil pouze na nezbytně nutné úkoly. Až večer, ve svém útočišti které pořád nazývá domovem, se dal dohromady a poslal strhané tělo do říše snů a odpočinku. První telefon jej vyruší v skládání obrázku historie. Kolega, kterému byl včera spíše přítěží zjišťuje jeho dnešní rozpoložení. Po chvilce nezávazné konverzace se loučí a on mění posed v sedačce. Opírá si hlavu a vrací se v paměti ještě o pár hodin dříve.



Nedělní večer je pro většinu z nás ve znamení odpočinku a přípravy na nadcházející pracovní týden. I jeho běžnou nedělí bývala příprava, jen ta poslední byla celá jiná. Ráno se provalilo to co se snažil už
delší dobu stále hůře a hůře zastíral. Ve spoustě kultur je monogamie až
nemorální, pro Středoevropany je naopak nepsaným zákonem. Přijal tedy pozvání,
které se neodmítá. Pozvání k ženě, kterou zná již několik let a která je pro něj velmi dobrým kamarádem. Ta která ví více než on sám v této chvíli tuší. Pozvání na několik skleniček spojených s vysvětlením a spoustou otázek, které mu samotnému pomohou v nastavení priorit. Možná jen pro své
svědomí, pro sebe sama aby se s celou situací lépe srovnal. Rychlá večeře a hurá na cestu. První panák a témata, která se úplně vyhýbají původní
myšlence, obecné, nevinné. Večer pomalu ubíhá, místy byl překvapen informacemi, které považoval za nereálné. Zrovna do ní by nic z toho co se dozvěděl ani neřekl. Těšilo ho, že je s ní
poprvé za celou dobu co se znají poprvé sám. Pamatuje si na jejich první
setkání. V kavárně obchodního centra, sice malá vzrůstem, nicméně
strhávající na sebe pozornost. Dlouhé černé vlasy, sladěné oblečení, vysoké
kozačky, úsměv na tváři. Už tehdy polkl na sucho. Teď ji tady má, sice jen na povídání,
ale není náročný. Ví, že je mimo jeho dosah a ačkoliv má rád výzvy tuší, že jsou i hranice přes které se nemůže dostat. Předsudky které má on a možná i ona. I přes svoji veškerou drzost ví, že by ji sám o sobě nikdy neoslovil. Tak jako spousta jiných které musela potkal, nesebral odvahu a nechal čas pouze plynout. Má výhodu, že jí bývá v blízkosti bez vlastního přičinění. Může se kochat pohledem a být nápomocen v situacích kdy hledá zachránce. Je to celkem vděčná role, hodinový manžel pod dohledem vždy završený odměnou,
panákem, svačinkou.



Za ty roky co se potkávají už tuší její reakce a zrovna dnes se nestačí divit, odpovědi jsou sice stejné, vždy ale mají podkres nebo myšlenku kterou nečekal. Panáků přibývá a témata se dostávají
k otevřenějším, zajímavějším. Oba popisují své zajímavé životy a narážek a chuti ukázat víc přibývá. Už se netají tím, že viděl to co by mělo být očím známých ukryto a bylo určenou pouze očím vyvoleného. Technika dnes je komplikovaná a uložená historie je vždy dohledatelná. I v ní se probouzí
touha ukázat víc, pochlubit se. Obrázků přibývá, množství oděvu na nich je naopak méně a méně. Ještě zbytky rozumu nezastřeného alkoholem se snaží o udržení konvencí, je mu ale již předem jasné, že dnes uvidí víc, než kdy sám očekával a to dokonce i přímo od autorky. Ruka snažící se zakrýt polovinu postavy je již minimální překážkou a pouze ubíhající minuty a lehké přihazování
do plamínku narážek posune hranice dál.



Z jeho snění jej přerušuje telefon. Jeden z včerejších neúspěšných tazatelů byl právě úspěšný a odpověď na jeho otázku až překvapivě skoupá. Nechce teď přemýšlet na prací, rychle se chce vrátit k vzpomínkám, otevírání jednotlivých šuplíčků, kde se jeho paměť
uložila zážitky nedělní noci.



Telefon je ukončen a hlavou se hrne vzpomínka na koupelnu,
na svetřík do kterého se chtěl několikrát utřít a na to jak se mu s přibývajícím alkoholem zdála celá scénka více a více směšnější.

Po jedné takové návštěvě se vrací do polo lehu a otevřený
email začíná studovat již veřejně, proklikávat obrázky, které nebyly původně
určeny jeho očím. S očekáváním hledí na monitor a čeká na otevření
přílohy. Kdyby jen tušil, co za poklady se zde skrývají, porušil by předsudky dříve. Pro pár pohledů na krásné křivky jejího těla, pouze pro snění, pro rozvíjení
představivosti a podpoření touhy. O to milejší je nyní překvapení. Otáčí se,
narážka na nalezenou historii jej postavila na scestí, které by za normálních okolností jasně rozsekl. Toto je hranice, která pro něj byla nepřekročitelná.
Kterou věděl, že se mu nikdy nepodaří překročit v ani nejtajnějších snech.
Teď stojí před bariérou a stačí udělat jen drobný krůček, pár centimetrů jej dělí od možná nejneuvěřitelnějšího kroku svého dosavadního žití. Hlava mu pracuje na plné obrátky, ví že nesmí, nemůže a neměl by, dá se ale odmítnout taková šance? Pořád je riziko že narazí, že dělící bariéra není tak tenká jak myslí a krok který udělá bude obrovským zklamáním. Chtíč, který jej teď pomalu naplňuje určil další kroky. Myšlení zastřené množstvím alkoholu nezabránilo předsudkům udělat poslední krok a jeho ruka na tom krásném pahorku je vítězstvím. Vítězstvím nad ním samým, nad tím že neexistují nedosažitelné cíle,
ale pouze okolnosti a odvaha nás mohou posunout dál. Tričko mizí z jejího těla a před ním se ukazuje v celé kráse panorama, které znal pouze z několika letitých obrázků. Hlava dávno přepla do režimu, který v té
chvíli míří pouze za jediným cílem, víc, víc, víc.



Další telefon přerušuje jeho vzpomínání, vymačkává zvonění a vrací se v myšlenkách opět do děje noci. Obdivuje že čas, ten škaredý
patron otupující krásu lidského těla zde nezanechal jedinou stopu. Jako by obrázky která zná již léta byly pořízené včera, spíše je celá scenérie dnes ještě hezčí. Hraje si a laská dva poklady, nádherné obliny zakončené malou třešničkou. Kdysi měl podezření, že za tímto tvarem nemůže být příroda, že jsou přiliž pevné a krásné na to aby odpovídaly proporcím jejího těla. To vše je teď již zapomenuto a jeho jazyk a konečky prstů jej přesvědčují, že zde je vše tak jak si matka příroda rozmyslela. Nespokojí se pouze ale s tímto. Tak jako se orel nezastaví
uprostřed střemhlavého letu ani on už nemůže přestat. Dávno již zapomněl na obavu s překročení hranice a nyní ho jen jeho chtíč posouvá
v objevování každého hladkého zákoutí jejího těla. Užívá si každičký centimetr její pokožky,
část je pořád skrytá jeho očím a pohyb jeho rukou to právě napravuje. Jeho ruka objevuje nejskrytější zákoutí
jejího těla, mozek z toho návalu přestává zaznamenávat dlouhé minuty.
Snaží se si vzpomenout, alkohol který mu pomohl dostat se až sem mu zároveň
brání si zapamatovat každičký detail. Jak rád by si teď vzpomněl na vůni kterou cítil, na chuť kterou měl na jazyku. Již jen několik rychlých záblesků
z historie která se jeví jako sen. Tuší, že minuty těch chvil běžely kupředu jako by dostaly lehkost sekund, bílé místa snad již neskrývají žádné
zklamání, nebo snad hrubost které se mohl dopustit.



Jak byl rád že mu ten nevděčný kamarád, který je metlou lidstva, pomohl překonat své hranice. Ve stejnou chvíli jej nenávidí za to, že si nebyl schopen zapamatovat pár okamžiků navíc. Něco na co by mohl vzpomínat,
zasněně, s lehkým úsměvem na tváři a zastřeným pohledem do prázdna. Tak jako teď za volantem. Není pro něj typické cestovat tak zasněně, tak se soustředit na každý detail uplynulých hodin a hledat každou další vzpomínku. Už
jen nesouladné záblesky mu přibližují chvíle, které patří již minulosti.



Obrázek který mu zůstává je vrytý hluboko do paměti, přitom tak nejasný, zastřený mlhou. Její dlouhé vlasy ji překrývají prsa, ta kterých se nemohl celý večer nabažit, ta která ho inspirovala, posouvala dál, na další
kousíček jejího těla…