Taková zvláštní nevěra

Jsem soukromý detektiv. Očko, jak se říká. Většina mé práce jsou nevěry.
Muž podezřívá ženu, žena muže a většinou se nemýlí. Když se objeví
případ, ve kterém jde o něco jiného zaplesám. A tohle vypadalo zajímavě.
Dvě
ženy - partnerky se rozhodly, že je čas opustit život plný bujarých
večírků, alkoholu, cigaret. Chtěly se vyčistit fyzicky i duševně a začít
se připravovat na to, že by se mohly stát matkami.
Žily spolu už pět let, celkem si vyhovovaly, nebyl důvod proč spolu nestrávit zbytek života.
Jedné
z nich, mé budoucí klientce, říkejme ji Jana, šel očistný proces
výborně. Se všemi návykovými látkami skončila ze dne na den. Věděla,
proč to dělá a s recidivou neměla problém. Dokonce se začala věnovat
józe a najela na veganství. Druhá, Olga trochu divočejší typ, problémy
měla. S kouřením skončit nedokázala, alespoň přešla na e - cigaretu. Potřebovala psychologickou pomoc a chodila i na sezení anonymním alkoholiků. Tedy tvrdila to.
Janě
to, ale přišlo divné. Třikrát týdně se totiž Olga vracela ve tři v
noci, a i když nebyla cítit tabákem a alkoholem, nosila na tyto schůzky
sexy oblečení a ... prostě to vypadalo, jako nějaké šmé. Já měl zjistit pravdu.
Janu, hodnou holku, ani nenapadlo šmejdit v Olžiných věcech. Musel jsem ji k tomu dopostrčit. Když chce jeden znát pravdu, na etiku není místo.
V
jejím autě jsme našli láhev vína s cedulkou: ,,doufám, že ještě dlouho
budeš účastnicí našich setkání. Jsi božská." No, tak tohle fakt jako
dárek od anonymních alkoholiků nevypadalo. V PC jsme nenašli nic, ale
když Jana příležitostně projela Olze telefon, našla sms
s divnými texty a bez podpisu. Třeba: ,,luční koníci mají rej" nebo ,,
žáby kuňkají u potoka." Ta poslední byla tohoto znění: ,,štír kousne
jen bojácné,"
Zkusil jsem zjistit, z kterých čísel tyto zprávy chodí, ale ani jedno nebylo registrované.
Nezbývalo nic jiného, než sledovačka.
Do
práce vyrazila Olga, bankovní úřednice, ve slušivém kostýmku, ale když v
podvečer vycházela z budovy, nestačil jsem se divit. Lakové minišaty,
kozačky na jehlách a černá paruka. Málem jsem ji nepoznal. Sledoval
jsem ji přes půl města, až zastavila v malé uličce. Musel jsem ven z
auta, protože dvůr, kam mířila byl osvětlený jedinou lampou. Zazvonila u
dveří do domu a něco řekla do sluchátka. Ozval se bzučák a ona
vstoupila. Z domu byla slyšet hlasitá hudba, jinak nic.
Šel jsem ke zvonku, ale byl neoznačený. Když jsem se snažil v registru nemovitostí najít komu dům patří, vylela nějaká akciovka na Panenských ostrovech, jméno žádné.
Seděl jsem v autě, čekal až Olga zase vyjde a přemýšlel, jak se do domu dostat. Napadlo mě, že ty divné sms v jejím telefonu mohou být vstupní hesla. Hned jsem to chtěl jít vyzkoušet, ale došlo mi, že nejsem na podobnou párty, která evidentně v domě probíhala, oblečen. Musím počkat a kdo ví, třeba ještě něco objevím.
Druhý den jsem využil i kontakty na policii, podíval se na zakázané herny, ale adresa kam Olga chodila se nikde nevyskytovala.
V
pátek, když mělo proběhnout další setkání jsem se oblékl do kožených
kalhot a upnutého trika, a když Olga zazvonila a byla vpuštěna šel jsem
za ní. Ze sluchátka se ozvalo: ,,řekni ,heslo" a já zkusil poslední sms. ,,Štír". JO! Byl jsem vpuštěn a stoupal do patra.
Co
jsem uviděl mně vyrazilo dech. Ve třech místnostech byly nízké stolky s
polštáři na sezení, huňaté koberce a matrace. V tlumeném světle za
zvuků muziky se různě povalovaly změti černě oděných a nahých těl,
některá byla připoutaná k mřížím a křížům. Jiné postavy měly na
obličejích masky a pohybovaly se po kolenou vodění jako psi a spousta
jich bez zábran souložila na všechny možné způsoby.
Když sem se rozkoukal, začal jsem Olgu hledat. Až v poslední místnosti, na pódiu s lakovaným prostěradlem jsem zahlídl velmi štíhlé nohy. Mohly by být její. Obličej byl zakrytý klínem nějakého chlápka, co ji pouštěl ptáka do krku a ani podle kérky
na břiše jsem ji nemohl identifikovat, lízala ji nějaká ženská a
stínila mi. Pak se, ale objevila ruka a jasně sem zahlédl její velký
prsten s lebkou. Byla to Olga.
Šel jsem k baru, dal si sklenici vody,
abych spláchnul dojmy a uvažoval co dál. Mám o tomhle Janě vyprávět?
Ne, lepší bude když to uvidí na vlastní oči. Zmáčkl jsem její číslo,
udal adresu a šel na ni čekat před dům. Teprve mrazivý vzduch mě dostal
do myslícího stavu.
Jana dorazila. Típnul
jsem cigaretu a zeptal se jestli chce vidět kam Olga chodí, i když bude
víc, než překvapená. Kývla. Znovu jsem zazvonil, řekl heslo a stoupal, s
Janou před sebou, do clubu. Když
uviděla kde je, podlomila se jí kolena. ,,To je bordel? " zeptala se.
,,No, to zrovna ne, ti lidé tu jsou pro zábavu, nikdo nikomu nic
neplatí. Říká se tomu swingers. Tenhle je evidentně s BDSM
zaměřením." ,,A Olga tu pracuje?" Byla to fakt nevinná holka. Chytil
jsem ji za ramena a dovedl ji k posteli, kde zrovna připoutanou Olgu
někdo švihal bičem po vagíně.
Jana scénu chvíli tiše pozorovala, pak k
Olině přistoupila a vrazila jí facku. Ta se vzpamatovala a procitla do
reality. Škubala sebou v poutech, volala na ni, ale Jana už byla dávno
před domem. Objal jsem ji, aby se mohla vybrečet, a pak ji raději odvezl domů ve svém autě.
Bylo mi té křehké slečny líto, ale jako psychologa si mě nenajala.
Když mi přišla za sledovačku zaplatit říkala, že Olgu vyhodila a je mezi nimi definitivní konec. Po půlroce jsem je na ulici zahlídnul ruku v ruce.
Za sebe si myslím, že tyhle dvě spolu šťastné nebudou. Že je Olga typ závisláka
a vždycky na něčem ujede. Je jedno jestli jde o alkohol nebo sex. Jana
by asi byla spokojená s mateřsky orientovanou holkou, jenže láska umí
člověka dokonale oslepit a víra ve změnu milované osoby trvá u některých
žen, navždy.