To nesmíš psát!

Vždy mne potěší, když mi dojdou do zpráv a mailů dobře míněné rady, co mohu psát či dělat a co ne.

Chápu starosti druhých o moji černou duši, vím, že jim jde jen o to, abych si ještě víc nešpinil karmu či jiné plynové spotřebiče uvnitř mého těla.

Jenže jsem nenapravitelný hajzl. I tato fráze mi občas ve zprávách přistane, ale starostí o moje dobro je kupodivu mnohem víc než jen toto a jemu podobné konstatování holého faktu.

I dnes ráno jsem našel po probuzení, když jsem si při ranní kávě v naší popelářské šatně otevřel net, místo dotazů, zda ho nechci vykouřit, zda si nezašukáme a jak peču domácí chléb se slunečnicovým semenem jen upozornění, co se nepíše.

Anonymní zprávy se s tím nepáraly.

Už táhni do hrobu a pořád se nenavážej do lidí, kterým nesaháš ani po kotníky, ty idiote!

Jsi ubožák a ubožákem zůstaneš.

Další zprávy byly už od nicků zde, kterých si vážím. A nad nimi bych se měl zamyslet.

Máš to zapotřebí? Proč to píšeš?

Myslela jsem, že máš trochu větší úroveň!

Už jsem myslela, že bychom spolu něco mohli mít, ale hraješ tady nehezké hry. Urážíš ty, kteří si to vůbec nezaslouží.

Po ránu bývám ještě méně chápavý než normálně, tak jsem jednomu nicku, s lítostí, že se nebudeme mít rádi, napsal dotaz, co že jsem to tak špatného zase provedl.

Ty nevíš? To si skutečně sedíš na vedení? Učitelka se tady nepíše ani neříká!

P.S. Na svém profilu mám již dlouho výzvu pro paní učitelky. A rozhodně ji mazat nebudu.