Co Ti chci dát...

Doteky. Trochu něžné, trochu vášnivé. Odvážné a plné strachu zároveň. Odhodlané i protkané obavami z toho, aby byly dost krásné. Žhavé, s kousky ledu. Lechtivé. Dráždivé. Citlivé. Plné očekávání. Doufající. Patřící jen Tobě, v tom jediném, konkrétním okamžiku...

Polibky. Všudypřítomné. Všeobjímající. Trochu poslušné a trochu drzé posly mé touhy po poznávání krásy Tvého těla.
Zkoumající. Darující i beroucí, trochu loupeživé. Nabízející i škemrající. Smyslné. S přesností střelce umístěné na ta nejdráždivější místa... přesně na ta, na která toužíš, aby dopadly...

Ale chtěl bych Ti dát ještě něco.
Pocit, že v tomhle okamžiku jsi jen Ty. Že existuješ jen Ty sama a celý vesmír kolem je stvořený jen pro Tebe. Že na světě alespoň v tuto chvíli neexistuje nic důležitějšího, než uskutečnění Tvé touhy. Tvé touhy, směřující k velkému třesku těch nejpříjemnějších fyzických pocitů, jaké si Tvé krásné tělo dovede představit. Pocit jedinečnosti, neopakovatelnosti okamžiku a Tebe
samotné...

Pocit, že vyměnit pomíjivé „navždy" za krátké, ale ve své kráse nekonečné „teď" by mohlo stát za to...