Kolik znáš řečí...

Tak se rozkoukávám v nové práci. No a přijíždím na vykládku,s vrátným na sebe už jen mávnem,otvírám vrata a nacouvu na rampu. Přizvedávám návěs nahoru a jdu do skladu. Vcházím dovnitř a nahlížím dozadu,kde je linka,na které se montuje. Obyčejně je tady hodně živo,ale dnes nikde nikdo... Procházím kolem linky a nahlížím,jestli někoho neuvidím. Jsem tady sám. Najednou se rozrazí dveře a svižným krokem ke mě kračí asiat. Přichází ke mě a hned spustí. "Fue pho sing lao,ko tem ape sing fon donug sai i pao..." říká mi důrazně. "Sorry cype,ale vypadám,že mluvím korejsky???" odpovídám mu,jenže on pokračuje. "Pho en fu kan di ciao liem si ťang kend u fen di loap,soči fan dinog kulen sao" říká a tváří se opravdu nasraně. Začínám přemýšlet jestli umí nějaké to kung-fu,nebo jiné bojové úmění a jestli budu dlouho na marodce. Říkám si,že možná když mu střelím jednu jako první a pak ho nenechám vstanout,tak to přežiju. Jenže ve škole, když jsem dal první ránu,bylo to vždycky na mě. Rozhodl jsem se počkat co bude. "Já-ti-po-dru-hé-ří-kat,že-já-ne-mlu-vit-ko-rej-sky" opakuju mu pomalu,aby mi rozumněl. Jenže on pořád dokola. "Fue pho sing lao,ko tem ape sing fon dunig sai i pao..." říká mi stylem,lektora vysvětlujícího učivo. "Kuwa ty si vytrvalý... No nic musíme to zkusit jinak..." odpovídám mu. Z hluboka se nadechnu. "Do you speak english??"ptám se ho. "Niao" odpovídá a kroutí hlavou. "Sprechen sie deutsch???" ptám se ho znova. "Niao" zase kroutí hlavou. "Hablar espaňol???" zase se ptám. "Niao" zase odpovídá a kroutí hlavou. "Parler vous frrrrance???" ptám a zdůrazňuju mé krásné francouzské "er"... "Niao" zase kroutí hlavou. "To je dobře,bo já taky ne. Tak teď už zbývá jenom, gadaš po polsku???" "Niao" zase kroutí hlavou a začíná být zoufalý. "Pa ruski znaješ" ještě mě napadla poslední možnost. "Niao,pho en fu kan di ciao,soči doep sing lao!!!" zase na mě spustil. "Pičo,tak s tebou je to ale těžké... ale jak chceš,chceš to asijsky??? Máš to mít,cype!!!" říkám mu podrážděně. Beru si od něj ksicht lektora,nasadím smrtelně vážný obličej. Potřásám rukou před sebou,jakože kladu důraz na to co říkám. "Sony,Hitashi,Sanyo,Funai,Panasonic,Toshiba...." říkám s klidem. Chlápek na mě čumí a doširoka se rozevírají oči. "Toyota,Honda,Nissan,Mazda,Kawasaki,Suzuki,Hyosung,Kentoya..." pokračuju smrtelně vážně. Korejcovi se údivem oči narovnaly do evropského standartu a fakt nechápavě čumí. Naše role se dokonale vyměnily. Pokračuju dál. "Samsung,HTC,Huawei,Xiaomi,Doogee,JiaYu,Lenovo,ZTE,Evolve..." dodávám jedním dechem... Korejcovi teď už spadla brada a čumí na mě s otevřenou pusou. "Vidíš cype,mluvím po tvojemu a stejně nevíš co ti mluvim! Aspoň vidíš,jake to je!" říkám a kývam hlavou. "Tím končím,potom už umím trochu ostravsky a po gorosku...." dodávám už smířlivým tónem. "Soši fan dinog kulen lao..." opakuje a má už zoufalství v očích. Beru ho kolem ramen a otáčím ho o 180stupňů. Rukou ukážu na bílé dveře. "Jestli ale hledáš hajzlík,tak jsou to tyhle dveře...." říkám mu už kamarádsky. Korejec zaostřuje zrak na visačku chlapečka na dveřích. Přál bych Vám vidět ten výraz úlevy v jeho tváři. Rozesmály se mu oči a celá tvář. Otočil se ke mě a bere mi ruku do dlaní. Oběma rukama mi tiskne dlaň a děkovně pokyvuje hlavou. Pak se otočí a s rukama v rozkroku cupitá po špičkách na záchod. Tsss... Kdyby rovnou řekl,že chce "lulat" nebo "kakat" nemusel by tak dlouho trpět. Rozráží se dveře a vletí do nich šéf místní pobočky. "Zdravím! Kďe mátě vestu! Zobertě si ju,sú tu papaláši priamo z koree,ať niemáme průser..." rozhazuje rukama a volá na mě ode dveří. "Jeden sa nám kďesi ztratíl,nieviděl ste ho?" ptá se mě a rozhlíží se kolem. "Šel na záchod a strašně řval,že to tu nechá zavřít..." odpovídám,otačím se směrem k rampě a jdu pro vestu. "Do piči,keď som já v práci,stále sa čosi jebe...." kleje za mnou vedoucí pobočky... "Máte si tady pořádně označit hajlík.... cype...." mudruju si pod nosem.

Fred