Nic se nemění
Je nový rok, a u mě se nic nemění.
Stále bych se Tě chtěl dotýkat.
Stále bych chtěl s Tebou prožívat ty okamžiky, po kterých, trvají-li dost dlouho a jsou-li dost krásné, pak Tvé tělo vždy zcela pohltí krátké, ale intenzivní pocity absolutního štěstí – štěstí, které se Ti postupně rozlévá tělem, prochází Tvou nádhernou voňavou kůží a do celého světa spolu s Tebou křičí Tvé pocity, Tvé rozechvění, sladkou sílu několika právě minulých okamžiků...
Miluju tohle Tvé štěstí.
Tvé štěstí, vyřčené krátkým pomalým přivřením očních víček – tak jak to děláš vždy, když prožiješ něco opravdu krásného.
Tvé štěstí, o němž by mohla vyprávět maličká krůpěj potu, která se zrodila přesně v okamžiku, kdy byly Tvé pocity nejkrásnější, a nyní cestuje krajinou Tvého těla směrem dolů, připravena vydat lechtivé svědectví o všem právě minulém.
Tvé štěstí, které je pro mne darem z největších.
Miluju tohle Tvé štěstí a chci navždy uctívat Tvou ženskou krásu.



Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.