Jak jsem šel ke kožnímu...

Teď jsem se tady nějakou dobu moc nepohyboval,řešil jsem totiž jeden zdravotní problém...

Jednou si tak totiž ležím u televize a koukám na hokej,byl jsem trochu jako El Bunda,jen v trenclích a rukou na koulích. Zažraně sleduju puk a škrábu se na koulích když najednou.... Co to je? Prsty mi přejíždějí po nějakém hrbolku na pytlíku. Tak teda šátrám,hmatám...no fakt. Jako bych měl pod kůží na pytlíku kuličku hrachu... Přestává mě zajímat hokej a vytahuju pytel na světlo boží...

"Kurva,kurva,kurva...." supím nasraně,protože tam dolů nemůžu dohlédnout. Zkouším to zprava,zleva,je fakt že bulka dost blízko kakového oka. No prostě vypadám jako želva ležící na krunýři a nemohoucí se otočit.

"Lásko...?" zavolám na svou ženu.

"Copak?" ozve se z kuchyně.

"Pojď sem prosím!" volám naléhavě.

Manželka přichází a kouká na mě. Jednou nohou odsouvám konferenční stůl a vyvalím na ni pytel s kaštánkama.

"Ty to chceš při hokeji???" táže se mě hloupě "já jen že děti nespí....vyhráváme nebo co?"

"Prosím Tě necypuj a podívej se mi na pytel...mám tam nějakou bulku" říkám jí vážně.

"Jasně... A jen tak mimochodem,tě u toho mám vykouřit,viď?" říká sarkasticky a kýve hlavou.

"Ty vole lásko necypuj a podívej,nedělám si prdel..." znovu ji žádám.

Žena vidí že se nesměju a i čurák pevně visí a tvrdě nestojí. Klekne si a prohlíží si pytlík. Pak mi šahá na pytel a nahmatá bulku.

"Noooo... Fakt tam něco máš... Ale to může být cokoli..." říká zkoumavě.
Tahle věta mě vůbec neuklidnila.
"Může to být tuková kulička,nebo beďar..." pokračuje.
"Beďar by bolel... A tohle nebolí...." konstatuju.
"Zajdi s tím do kožního..." říká žena, vstává a odchází.
Koukám na hokej a vůbec se nemůžu soustředit. Ani nemám radost z výhry mého týmu. Musím se objednat ke kožnímu.

Ráno volám ke kožní a snažím se objednat. Je to marné... Je tam pořadník jako za komunistů na Favorita v Mototechně.
"Poslyšte,je to opravdu důležité... " naléhám na sestřičku v telefonu "nahmatal jsem si bulku..."
"Myslíte v prsu?" táže se mě sestra.
"Ne...v prsu. Ale...ale... " koktám do telefonu.
"No tak kde?" trvá na svém sestra.l
"No... Na intimním místě." šeptám do telefonu,jakoby mě mohl někdo slyšet.
"No a to je kde?" ptá se mě znova sestra.
"Kde..kde...kde asi? Na pytlíku,když Tě to tak zajímá!" vyštěknu už nasraně.
"Aha... " odpoví sestra a odlmčí se " víte co? Jestli mi někdo z objednaných zruší termín,budu vám volat."
"To bych byl moc rád,jsem z toho poněkud nervozní..." odpovídam jí s úlevou do telefonu.
"Dobrá jsme domluveni. Nashledanou." loučí se setra a pokládá mi telefon.

No to čekání... Sedím sám doma,hlavou se mi honí myšlenky.

Co když mi fiknou pytel?

Celý i s koulemi?

Budu kastrát!!!

Kurva!!!

Držím se za čuráka a smutně hladím koule,když se ozve mobil.
"Prosím?" zvedám ho.
"Dobrý den tady ordinace kožního lékaře,to pan Fred?" známý hlas sestřičky.
"Jo,jo,to jsem já..." rychle odpovídam.
"Můžete přijít na 14.00hod? Vypadla nám pacientka..." opět švitoří sestřička.
"Jasně budu tam..." odpovím a zavěsím.
Rychle letím do sprchy,osprchuju se,pytel i čuráka umyju Solvinou. Teď jsem rád,že ji jednou ročně fasuju.... A to se mě manželka ptala,na co mi to bude... Taky ví o pořádné chlapské hygieně hovno. Solvina to je pravý peeling...

Ještě varuju mého čuráka,ať se případně zdrží nějakých hloupých komentářů k doktorce,že bude mít náš pytlík v rukou...a to doslova. Abyste rozumněli,moje kožní lékařka,je totiž natuty čarodějnice. Ta by na takovou roli ani nemusela na konkurz. Jen by ji uviděli a bylo by jasno. Věk něco mezi důchodem a smrtí,na hlavě neidentifikovatelný chaos,ve kterém by se určitě i ten had našel. Na tváři bradavice velikosti mexického tolaru,na ní černý chlup a předkus na závodní škrábání asfaltu. No prostě jiná lékařská profese,než léčit beďary,kapavky atd,nepřicházela v úvahu. Proto jsem upozornil čuráka,ať drží žalud za předkožkou a nic neříká.

Za nedlouho jsem se už netrpělivě vrtěl v čekárně. Čekárna plná lidí,většina byla ženy. Jedna vypadala že je "do větru" tak jsem ji tipnul na sifla nebo testy na Adidas. V tom se otevřely dveře a vykoukla sestřička.
"Dobrý den,je už tady pan Fred s tím problémem se šourkem?" zeptala sestra.
Všechny ženské si začaly nás chlapy po jednom prohlížet a asi je vám jasné,že nám nekoukaly do očí...
No co mi zbývalo,vstanul jsem ze židle a kráčel ke dveřím. Musím říct,že se mi nikdy za celý život,tolik lidí najednou nekoukalo do rozkroku. "Větrovka" se jenom posměšně ušklíbla. V sesterně jsem už začínal být opravdu nervózní. Jedna noha se mi samovolně začala klepat.

"Běžte do ordinace a odložte si,paní doktorka za chvíli příjde.." sdělila mi sestřička,taky se blbě usmívala a koukala mi do rozkroku.
Vstoupil jsem do ordinace. Sednul jsem si na lehátko za plentu a rozhlížel se kolem. Vedle lehátka stála nerezová nádoba na tekutý dusík s korkovým špuntem a vedle na stole elekrody na pálení bradavic. Reflexivně jsem srazil kolena...
No nic,říkala odložit... Tak jsem vstanul a jedním tahem si svléknul rifle i s trenkama. Sundal si je a lehnul na lehátko. Roztáhnul nohy a chytnul dlaněmi kolena. Zaujal jsem pózu jako v ordinaci v růžové zahradě a čekal. Za chvíli vstoupila doktorka.
"Dobrý den..." pozdravil jsem ji sípavě,jak jsem si držel ty kolena.
Doktorka jedním tahem odhrnula plentu.

"Dobr........." zasekla se při pohledu na mě.
Tak je vám asi jasné,že bych se nejraději neviděl. Ona to totiž nebyla moje doktorka "čarodějnice" ale její tak pětadvacetiletá dcera,která očividně bude pokračovat v rodinné ordinaci. A mohu vám s jistotou říci,že tady se jablko zakutálelo hodně daleko od stromu...Ta jabloň musela být na kopci... Takže na mě kouká opravdu šukézní doktorka v bílem plášti,jak na ni vystrkuju svůj poklad.
Jedním trhnutím zase zastřela a bylo slyšet,jak si sedla na židli.

"Pane Fred,začneme raději povídáním o vašem problému..." říkala přerušovaně a několikrát si odkašlala.

"No paní doktorko... Já...já....si nahmatal na pytlíku nějakou bulku..." koktám směrem k plentě.

"Aha... " odpoví mi doktorka.

"No tady dole... " říkám ji dál,jakoby na mě viděla.

"Tak se na to podíváme,sedněte si na roh lehátka,ať máte ten pytl...šourek přes roh." říká doktorka a slyším plesknutí latexových rukavic o její zápěstí. Jedním tahem odhrne závěs. Sedne si na kolečkové křeslo a pošoupne se na něm,mezi mé nohy. Rukou v rukavici mi zvedá pytlík a neomylně nachází onu "bulku". Chvílí ji prohmatává a prohlíží si ji. Musím konstatovat, že moc hezky voní a v téhle pozici mám hezký výhled do jejího výstřihu. Má hezkou krajkovou podprsenku ve které se ukrývají kůzlatka taakorát do ruky.

"Hergot to je příjemné .. Takové divné,ale příjemné..." ozývá se můj čurák stále s přetaženým rolákem přes hlavu.

Odvracím pohled a koukám se do stropu... Helena Fibingerová,bába Tutovka... Opakuju si své nejvíce antierotické ikony a snažím se rozptýlit svého čuráka. Na něj to ale nepůsobí a začíná v něm trhat a stavět se.

"Vy budete romantik,viďte...?" prořízne trapné ticho hlas doktorky.
"Ehm... Prosím?" zeptám se.
"Říkám, že asi budete romantik... Jako myslím procházky pod hvězdnou oblohou...určitě znáte nějaká souhvězdí,že jo?" táže se.
"Proč myslíte?" reaguju a stále zkoumám strop.
"Protože se ani neznáme a ukázal jste mi svou -černou díru- a teď se na mě kouká i váš penis..." odvětí doktorka nejvážněji jak to dokáže.
Kouknu se dolů do rozkroku. Ona stále drží v ruce můj pytlík a nad ním se ze strany na stranu pohupuje můj čurák s rolákem na půl žerdi...

"Pardón... Nezlobte se!!!" snažím se ho rychle zpacifikovat.
"Když on si kolikrát dělá co chce!!!" syčím na čuráka schovaného ve svých dlaních.

Doktorka se kouše do rtů,aby nevybuchla v hurónský smích. Otáčí se na křesle a třesou se jí smíchem ramena. Po chvíli se otáčí zpět a otvírá šuplík ze kterého vytáhne něco,co vypadá jako pistol ze StarTreku. Má to červený konec mě se zmocňuje panika.

"Poslyšte paní doktorko,já za to fakt nemůžu!!! Omlouvam se!!! Prosím ne!!! Doufám že mi tím lejzrem nechcete ustřelit pytlík!!!" začínám prosit o milost a pevně si v jedné dlani svírám pytlík a v druhé čuráka.

To už ale doktorka vyprskne a začne se smá, až ji tečou z očí slzy. V tom se otevřou dveře a dovnitř nakoukne sestr,aby zjistila co se děje. Když mě tam vidí nahého,jak si držím své poklady,vytřeští zrak a zase zpátky zabouchne.

"Tohle....je....Infra...lampa...." koktá přerusovaně doktorka mezi záchvaty smíchu.
"Trošku to bulku nahřejeme..." pokračuje dále.
"Aha...." odpovídám s úlevou.

Doktorka zapíná pistolovou lampu a nahřívá mi pytlík. Snaží se být nenápadná,ale pořád se ji třesou ramena, jak se celou dobu směje. Po několika minutách nahřívání a mnutí bulky,bere do ruky čtverečky vaty,davá je přes bulku a prudce zmáčkne.

Před očima mám mžitky a točí se mi hlava...

"Táááák a je venku..." konstatuje radostně doktorka nad výsledkem své práce. Podívam se na svůj pytlík... Bulka je pryč a z místa kde byla,vytéka kapička krve. Doktorka bere čistou vatu a stříká na ni dezinfekci. Znovu bere můj pytlík a mačká to místo. Objevuje se ještě trocha krve,kterou utírá vatičkou. Zkušeně rozbalí náplast a přilepí mi ji na pytlík. Celé to jako v tranzu sleduju.

"Ták,hotovo..." poplácá mě po koleni "můžete se obléknout..."
Automaticky se oblékam,trencle,rifle,zapínám si opasek.
"Pane Fred,přijďte za týden na kontrolu...." říká mi doktorka schovaná za monitorem počítače.
"A nemusíte se pak svlékat celý,stačí si dát spodní prádlo na stranu..." dodává vzápětí.
"Jasně....děkuji...nashledanou...." odpovídám nepřítomně a odcházím.

Skoro narazím do sestřičky stojící za dveřmi. Rychle se loučím a mizím pryč. V čekárně si nevšimám zvědavých pohleů a už chci být pryč. Seběhnu schody a přejdu ulici. Ještě se přeci jen otočím a podívam se do okna ordinace. V něm stojí doktorka i sestřička a obě se na mě culí od ucha k uchu...
Kurwa....

Fred