Jak jsem šel do divadla...

"Hele,říkala mi mamka(moje milovaná tchýně),že hrajou supr činohru v divadle. Hned jsem koupila po internetu lístky,tak zítra s tím počítej." řekla mi žena svým obvyklým oznamovacím tónem a nastínila mi co chci dělat v neděli,ještě se tvářila že to byl můj nápad.

"Kam že? Do divadla???" otázal jsem se zděšeným tónem.

"Vždyť si říkal,že by jsi se mnou klidně šel..." podívala se na mě.

"Jo,no jo. To víš,že jo. A jak rád....kam že jsi to říkala? Do divadla?" ještě jednou jsem se pro jistotu zeptal s předstíraným nadšením,které mám naučené když má tchýně přijít na návštěvu.
Najednou se mi to vybavilo,jak jsem ji před třinácti lety sliboval divadlo,operu,muzikál a kdo ví co jestě,jen abych ji už dostal do postele...

"Neboj se nic,je to jako na hokeji. Sedíš v hledišti a koukáš na hru..." odpoveděla mi nadšeně.

"Jasněěěěě...nejsem blbej...." odpovídám jí.

"Tak jako na hokeji říkáš.." běží mi hlavou.

"A slušně se obleč!" dodává manželka a mizí v ložnici. Teď se bude až do času odchodu přehrabovat se skříni,to je jasné.

Ráno jsem vstal, má žena spala znavená hledaním šatů ve skříni,tak jsem přikryl svým sakem a šel se věnovat povinnostem. Nakrmil jsem upíry,vyvenčil Karla,nakoupil na oběd,udělal maso i upekl v troubě řepu. (Děkuji amatérce za recept)

Po obědě jsem umyl nádobí a šel ven s Karlem. Má žena už čile pobíhala po bytě ve spodním prádle a lamentovala,že nemá co na sebe. Děti ji radostně povzbuzovaly a radily.
Když jsem se vratil z venku s Karlem a telefonátu s kamarádkou,začal jsem se chystal i já. Vlezl jsem si do sprchy,omyl obličej Solvinou a vydrhnul se práškem na praní. Do vlasů jsem kápnul olivový olej,aby se hezky leskly a učesal jsem se hezky dozadu.

"Slušně se obléct..." zněly mi pokyny v hlavě.

Vytáhnul jsem si rifle ze skříně na žehlícím prkně jsem si na nich udělal puky. Nevím proč se tomu říká puky,když puk je gumový kotouč se kterým se hraje hokej....ale řekla,že je to v divadle jako na hokeji,tak hold musí byt puky na riflích. Vyžehlil jsem si i košili,naplival si na polobotky a vyleštil je jako zrcadlo. Ve skříni jsem vyhrabal "kostelové" ponožky,jak by řekla má babička,což jsou obyčejné ponožky bez díry na patě,nebo palci.

Za chvíli jsem oblečený a nachystaný. Sako jsem vyloučil,protože jak na něm žena spala,poslintala ho a teď to vypadalo,jako bych se vysemenil do klopy. Stojím oblečený u dveří a koukám na svou ve spodním prádle stále pobíhající ženu,mezi koupelnou a ložnicí. Když kolem mě běžela,zabavila mi klubovou kšiltovku i šálu a i dres pro jistotu zamknula v dětském pokoji. Pak mě vyhnala pro auto,že "za pět minut bude hotová..." Po čtrvrt hodině hledání auta po sídlišti a půl hodině čekání před barákem se konečně objevila. Vypadala fakt krásně,až jsem dostal chuť si ji vzít za ženu...
Rychle jsem proto vystoupil z auta (abych z toho pocitu vystřízlivěl) a šel jí otevřít dveře. Usmála se na mě a já za ni jemně zavřel dveře auta. Nejsem žádný gentleman,ale nesnáším, jak s nimi vždycky mrdne...

Přijeli jsme k divadlu, kde jsem zaparkoval na kraji parkoviště abych po představení mohl vyjet jako první,maximálně druhý. Vešli jsme do divadla a u pokladny koupili lístky. Pokladní při pohledu na mě,chtěla zaplatit jenom jeden lístek,tak jsem usoudil, že to je jako na diskošce a baby to mají zdarma.

Před šatnama to hučelo jako v úle. Většina lidí byla v černém,tak jsem pojal podezření,že to představení nebude mít dobrý konec,nebo je to domluvené a náš tým prohraje. Lidi se na nás koukali a usmívali se. Zkontroloval jsem se v zrcadle,klubové barvy jsem měl na lících a nebyly vůbec rozmazané,puky na riflích krásně držely. Byl jsem šik.

Lidé se na manželku soustrastně usmívali a mě občas pohladili po vlasech. Myslel jsem,že to v divadle zvykem,tak jsem jim to s úsměvem od ucha k uchu vracel. Ozvalo se zazvonění a pak i sdělení,že je to první zvonění,rozesmálo mne to tak,že jsem zahýkal. Asi si myslí,že jsme blbí a neumíme počítat. Lidé se na mne zase usmívali a paní co kontroluje lístky mne zase pohladila po hlavě. Byla docela šikovná,tak jsem ji vlepil pusu na tvá a amatérsky ji plácnul po zadku.
Než jsme došli na naše místa,ozvalo se zase zazvonění a zase oznámení,že je to druhé zvonění. Jakobychom fakt neuměli počítat a měli nás za blbečky. Když jsme si sedli nedočkavě jsem sledoval jeviště,jestli neuvidím nějakou tu hééérečku. Lidé se na nás stále usmívali a byla tam příjemná atmosféra. Jedna paní sedící před námi mi dokonce nabídla bombón. Nejdříve se ale koukla na manželku,jakoby se jí ptala,jestli mi ho může dát. Byla to hašlerka. Vzal jsem si ho a zase se doširoka usmál,než jsem ji stačil rozbalit,kopla do mne žena.

"Co se řekne..." zasyčela.

"He,he,he...děkuju" odpovědel jsem s plnou pusou.

Ozvalo třetí zvonění a zase ten hlas řekl,že je to třetí zvonění. Chtěl jsem se manželky zeptat,jestli si z nás s tím oznamováním dělají prdel ale její nasraný pohled byl natolik výmluvný,že jsem raději polknul i tu hašlerku. Najednou se setmělo do úplné tmy a já překvapeně vyjeknul. Jsem z hokeje zvyklý na světlo,jak asi chcete vidět během hry puk,žejo... Žena mne opět kopla špickou lodiček do nohy.

Přestavení začalo a nebylo to špatné. Ty tanečnice sice nebyly tak sexy,jako ty holky s třásněmi na hokeji,ale ty kozičky v korzetech byly fajn. Asi v polovině prvního poločasu,jsem zkusil dvakrát vyhecovat mexickou vlnu s pokřikem "hej,hej,hej,hej..." a třepáním prsty před sebou a prudkým zvenutím paží nahoru,ale nikdo se nepřidal.... Lidi v divadle neví,jak hercům vytvořit dobrou atmosféru,aby se dobře hrálo a hlavně vyhrálo!

V přestavce o poločase jsme šli do bufetu,bo mě sušilo jak sviňa. Pivo tam měli jenom lahvové,zato víno,Martini s olivou,Cinzano a ostatních sraček tam bylo hafo. Ani klobásy tam nerobili. S takým bufetem by neuspěli ani ve Vitkovicach. Chlap za barem jak mě viděl,usmál se na manželku a dal nám dvě malé minerálky v petce zadarmo. Manželka si vzala skleničku,ale já to pil z flašky,ať jim zbytečně nešpiním sklinky.

Druhý poločas byl tež fajny. Holky třepaly korzetama,mexické vlny už jsem nezkoušel,bo to všici žrali jak by šlo o finále play-off. Ke konci ta hlavní hééérečka tak "jako" začala fackovat mojí oblíbenou kozatou tanečnici. Tak jsem po ní mrsknul tu prázdnou petku od minerálky a začal pískat. Nikdo se nepřidal a všichni nechápali co se robi. Teraz jsem byl rád,že tam taká tma,bo ještě by mě ten dobrovolný hasič u dveří odvedl ven. Tak nakonec ju zabila,tu tanečnicu,ale pak vstala z mrtvých a při děkovačce se klaněla, tak se jí asi nic nestalo. To se mi ulevilo...

Lidi jenom tleskali,ani neskandovali "hoši děkujem,hoši děkujem" tak sem tež jenom tleskal.

Jak jsme přišli ku šatně,tam bylo tolik lidí,že než jsme se dostali ku šatnářce,tak jsme odjížděli z parkoviště předposlední...

Manželka byla ráda,že jsme vyrazili za kultůrou a mě to taky docela bavilo. Jenom by v tom bufetu mohli mět klobasku a čepovaného Radka....

Fred