Proč žiješ rád

Už třetí nebo čtvrtý den mi v hlavě zní tahle písnička.
Neslyšela jsem ji ani z vesnického amplionu, ani z rádia řidiče autobusu.
Prostě se najednou zapnula, spustila se sama od sebe.
Nevím - proč ...
Jako by mi chtěla něco říct.
Nebo se zeptat?
Proč žiješ ráda.
Proč?

Možná proto, že "svět" je pořád tak krásnej.

Na chvíli přestanu psát a podívám se z okna ...
Možná pro ten pohled na modrou oblohu a létající rorýsy.
Pro ty radosti, malé okamžiky, které do žil vpíchnou adrenalin ... nebo štěstí.

Pro ten pocit, kdy se dívám na svou práci a říkám si - jo, je to hezký.
Pro tu radost, když se ta práce líbí ostatním a potěší je.

Možná pro ten pohled z kopce na krajinu (i tu, ve které žiju).
Pro ten zpěv budníčků, pěnic, červenky, žluvy ...
Pro ty barvy kytek na louce a jejich vůni.

Pro tu radost mých dětí, když jsou šťastné.
Pro jejich klidný spánek a úsměvy ze snů.

A snad i pro objetí muže a jeho vrásky kolem očí, když se usmívá.

Pro ten nekonečný telefonát s maminkou.
A pro ty chvíle setkání, ze kterých zůstaly už jen vzpomínky.

Možná je to málo,
ale ...
... žiju ráda.

https://www.youtube.com/watch?v=he2wE3FwhIs

"Snad i pro objetí muže ..."
(Vždyť ta písnička je přece i o muži, který má svou ženu...)

Dívám se na tuhletu větu, co jsem napsala, smazala a s nejistotou napsala znovu, protože ...
tenhle důvod mě tak "trochu podivně minul" a člověk by neměl žít "sám", bez obejmutí.

Tak jen občas listuju v albu vzpomínek, kde  mám pár fotografií mužských úsměvů a pohlazení.
I pro ně ...
občas
... žiju ráda.