Máme alespoň malou naději..

..tím jací jsme zde někoho poznat?

Pro snadný náhled do mé mysli se pokusím přiblížit o čem bude řeč.

Asi pro většinu z Vás, kontakt s těmito pojmy nebude něco neznáme.

Kandaulismus, cuckolding, exhibicionismus.

Každý z těchto pojmů mezi sebou úzce souvisí a popisuje v podstatě vztah z potěšení v bdělém a vědomém sdílení partnera a sexuality s partnerem a pro partnera.

Za sebe chci říct, že se v kandaulismu, cuckoldingu a exhibicionismu prolíná jedna jediná vášeň, která navazuje, v každém z těchto pojmů, na snahu, najít se a uspokojit se v tom všem pro vlastní pocit vzrušení, který posléze "poskytnu" jako projev lásky tomu, komu jsem slíbila oddanost a věrnost, respektujíc absolutně náš osobní vztah s manželem i když jsem právě v té chvíli, absolutně oddaná vzrušení a tělesnému kontaktu s ( párem i jednotlivě s mužem anebo ženou) .

Opravte mě, pokud se mýlím.

Jedni tomu říkají moderní projev sexuality, jiní, neodolatelná vášeň a jedná malá skupina nás to pojmenovává, jako akceptaci jinakosti jednoho z partnerů, pro kterou jsme se rozhodly zcela pozměnit náš osobní pohled a přesvědčení o tom, jak jsme si původně sexuální život představovaly.

V našem a konkrétně v mém případě je to právě ta poslední varianta.

Proč se s tím svěřuji právě v zápisníku "pocitů"? Protože jsem si neprošla všem tím, abych byla, pokaždé když s někým komunikuji, smutná z toho, že jsem nevystihla to proč jsme zde a co hledáme.

Hm.. .

(po pěti minutovém zamýšlení)

Jaký je ten Váš důvod, který vedl Vás k založení si účtu na amatérech?

Ten náš se jistě od těch ostatních neliší ničím zásadním .

Myšlenkou bylo mít profil, o kterém se budou mít možnost dozvědět mnozí a osloví nás "pravděpodobně-očekávaně" jen Ti, kterým bude ten náš profil sympatický.

Co tomuto rozhodnutí v našem případě předcházelo?

Klasika.

Manžel mi v jeden den a po mnoha letech manželského života sdělil, že má představy spojené s tím, že si představuje,

že se mu podvoluji v tom, aby mě mohl předvádět "klidně i diskrétně" jiným, (v tomto jsem dle jeho představ měla být zcela iniciativní i já),

že se budeme milovat za přítomností a pod taktovkou jiných, (před muži, před ženami, před páry),

že mě "zcela" přenechá (ne propůjčí) tomu, anebo těm, s kterými si budeme rozumět natolik, že o tomto "rozměru" nebudeme vůbec nějak příliš sofistikovaně přemýšlet a budeme to brát za zcela přirozené propojení.

Následující vývoj události následoval velice strmý pád a velkou snahu v opětovném dosažení roviny na vrcholku idealna, na kterém jsem do tohoto dne stavěla absolutně všechno.

Já, do té doby absolutně šťastná manželka, jsem si připadala v okamžiku jako totálně potupená blbka, které její dokonalý muž přinesl na zlatém podnosu obrovskou kopu feka..-..vna.

Nevím nakolik Vám moje fotogalerie napoví o tom jaká jsem, ale aby Vám to nezpůsobovalo obtíž, tak se Vám pokusím, mě a nás trochu přiblížit.

Ku příkladu.

Když jdeme na večeři do restaurace, tak obvykle prvních pět minut nemluvím vůbec, jen se rozhlížím a snažím se zaznamenat a zapsat si do paměti co nejvíce detailů.

Věnuji pozornost interiéru, pozoruji osazenstvo lidí kolem, podívám se na uspořádání příborů a sklenic, vezmu do rukou menu a neopomenu projít po jeho povrchu dlani s cílem nasát tu jedinečnost celé té atmosféry, abych měla tu možnost kdykoli zpětně, při pohledu na manžela, při prožívání pocitů štěstí s rodinou, prohnat svou myslí tisícku obrazů a vzpomínek.

Když jsme kdekoli na světě, vždy si koupím nějakou věc, které pak doma najdu její jedinečné místo, aby mi ta věc mohla vždy připomenout ty chvíle, které jsou spojené s manželem a rodinou.


...jsem romantická a plachá.

Zcela závislá na vztahu s manželem a žijící jen pro naší rodinu.

Mám záliby které se týkají tak umění jako i sportu. Vše má však přesnou a "vedlejší" pozici , beru li v potaz věcí spojené s rodinou.

Manžel je dominantní osobnost.

Je to velký a vysoký navíc muž.
Muž s velkým srdcem a s velkou odpovědností vůči všemu co dělá.

Sebevědomý i schopný pokorně a skromně přijmout prohru.

..můj život bez něj by byl strašně moc prázdny.

Právě proto se mi v ten Den zhroutil celý svět...a byl to opět On, kdo mě přidržel a zabránil mému totálnímu pro-pádu.

Místo toho, aby mě vyzdvihl nahoru "zpátky k sobě" , sestoupil ke mně do mého "neštěstí".

Místo toho, aby mi podstrkával ultimata, zeptal se spolu se mnou,.. co budeme dělat?

Nevím zlato...nevím.

I přesto všechno jsem si v ten večer šla lehnout a spát k dětem.
Hlavou se mi honily tisíce myšlenek a napadaly mě stovky otázek, vždyť náš intimní život neměl "asi" žádnou chybu.

Mohl a bral si mě kdykoliv to jen chtěl.

Milovali jsme se pravidelně a sexovali ještě častěji.

Manžel býval v počátcích jeho podnikání často na zahraničních cestách a tak jsem si vybudovala silný vztah k masturbaci. Vždy, když se vrátil domů, tak se na mě chtěl nejprve dívat a já mu přitom detailně vyprávěla o mých představách a až pak jsme se milovali.

Můj manžel byl v té době můj teprve druhým sexuálním partnerem v životě. Myslím si, že jsem nebyla a ani dnes nejsem v pelíšku pasívní.
Usuzuji o tom takto, protože vzhledem k mojí plachosti a submisivitě jsem vždy cítila to, že jsem jako žena hierarchický v "sexualitě" podřízená muži a tudíž jsem "věcí" k jeho uspokojení.

Tento můj postoj je ovlivněn i mým uměleckým cítěním a jemností.

Nebylo to ale v rozporu s ničím, protože v životě mimo sexuální interakce, byl a je můj manžel velkým zastáncem rovnoprávnosti a emancipace žen.

A proto mě to tak moc vyděsilo.

Mohl si se mnou uspokojit jakoukoliv jeho představu, což se i stávalo a bylo to pro mě vždy tak moc naplňující.

Nyní jsem se ocitla někde, kde neměl být jen On a pravděpodobně ani "jen" já.

Dokážu si manžela postavit před sebe a probrat s ním jakoukoli otázku spojenou s dětmi , o architektonické představě rozšíření domu, dokonce dokážu naléhat ve věcech, o kterých má, on, pouze představu, zatím co já s tím mám dennodenní kontakt.

Ale sednout si oproti němu a probrat s ním to,

...že se mu mám podvolit v tom, aby mě mohl předvádět jiným, (a mít v tom hlavní iniciatívní roli já)

že se s ním mám milovat za přítomností a taktovkou jiných, (před muži, před ženami, před páry)

že mě "zcela" přenechá (ne propůjčí) tomu, anebo těm, s kterými si budeme rozumět natolik, že o tomto "rozměru" nebudeme vůbec přemýšlet a budeme to brát za zcela přirozené propojení...

tak na toto jsem v té chvíli fakt neměla.

Navíc mě začala děsit představa, že se každým dnem to ticho, co se rozléhalo v domě, prohloubí v absenci komunikace a zatemnění citů.

Přesto se mnou manžel komunikoval úplně přirozeně, až na to, že jsem nespala v ložnici.

A já jsem tomu nedokázala sebevíc odporovat..až na to ticho, které bylo mezi tím, ve chvíli když jsme nemluvili o něčem konkrétním.

Ticho..žádná "invence" se z jeho, ani z mé strany neobjevovala, jak tomu bylo do teď..zlato?..to je tak rozkošné, když nemáš pro tričkem podprsenku..pojď si sednout tady ke mně ..už nic nedělej, nech to na mně.

Toto prázdno jsem nahrazovala uchýlením se do pracovny.

Nikdy by mě nenapadlo, že se místo hledání informací o umění zaměřím na stránky, kde si ženy vyměňuji své názory téměř na všechno.

Vždy jsem opovrhovala takto neodpovědným přístupem řešení problémů a nalézáním odpovědí na neznáme otázky.


sex, candaulisme, exhibitionism, deviations. cuckold

Asi bych pochopila to, kdyby mi řekl, že se mu líbí, kdyby se se mnou chtěl pochlubit na nuda..i když dnes, s odstupem času vím, že jeho/naše přirozené chování v saunách a ve wellnes, bylo vždy tak trochu jiné než těch ostatních.

Zásadně jsme se nikdy neovinovali tělo prostěradlem, které nám v podstatě vždy sloužilo poskládané, jen jako pod sedák.

Ale když jsme to jednou jedinkrát probírali, tak jsme se shodli v tom, že se přece nebudeme balit to látky na místech, kde vyhledáváme teplo a pocení.

Dokonce jsme se v sauně několik krát milovali, ale vždy jsme se "odpojili", když někdo vešel a jen jsme se pak usmívali.

Nebyl tam nikdy náznak toho, že by chtěl pokračovat.

Co bylo nejnepochopitelnější ale, bylo to, že chce být paroháčem.

On, pán dokonalý.

Osobnost, která když promlouvá, tak ho všichni mlčky pozorně poslouchají .

A to už vůbec nemluvě o tom, že bych se měla iniciativně podílet na svádění někoho jiného než jeho.

Toto všechno mi způsobovalo pocity úzkosti a nepochopení.

V neděli večer jsem si k němu sedla a dívala jsem se na něj.

Pronesla jsem tichým, vzlykajícím hlasem, co budeme dělat?

Dokážeš bez toho být?

Nebudeš mě milovat méně?

Miluješ mě vůbec ještě?

Co jsem udělala špatně?

Kde se to v tobě vzalo?

Nabyl jsi s tím zkušenost mimo mě?

Přiložil mi ukazovák na rty a usmál se, s takovým tím pohledem stoprocentní jistoty a záštity.

Objal mě celou a pošeptal mi, netrap se tím už.

Jako vždy i teď jsem mu uvěřila, že se o to postará.

Chceš si mě vzít ? Zeptala jsem se ho, protože mě asi nic kromě toho v té chvíli nemohlo přesvědčit o tom, že nejsem na druhé koleji.

Chci Tě stále stejně moc lásko. Jak Tě vůbec napadlo, že to co jsem ti řekl, bylo o touze bez lásky.

Ráno jsem se probudila uspokojeně - spokojeně - nespokojená. To, že to hned probírat nebudeme ještě neznamená, že to probírat nebudeme nikdy.

Rozhodně vše vždy dotahuje do konce.

Ach jo.

Už jsem nepochybovala o jeho lásce ke mně, ale objevila jsem v sobě poprvé v živote ten pocit, kdy to mám být já ta, která se asi bude muset brzy proměnit v nositelku vulgárních fantazii.

Protože mám silně založené umělecké cítění, nikdy mi nebyl cizí pocit samovolného vzrušení, třeba jen pohledem na antickou sochu muže, stejně tak jako i pohled na na tři grácie.

U lidi jako jsem já to není jen kontakt s kamením, je to oduševnění hmoty, která mi před zrakem ožívá stejně tak jak jsem před ní žívá i já.

Kdyby mi manžel raději řekl, že by chtěl k našemu sexu a i k milování se klidně, ženu , bylo by to snazší si myslím.

Ale takhle.. být v hlavní roli já..to bylo...

(po uplynutí čtyř let)

Dnes jsou tomu přesně 4 roky ode dne, kdy mi manžel sdělil jeho tendenci.

Bylo to pro mě v začátcích moc náročné, ale zvládla jsem to. Manžel mi byl při každém kroku nablízku.

Dokázala jsem se naučit a projevovat, smyslnost a sexualitu ne jako herečka ani jako "jiná" sebevědomá, ale taková jaká jsem, umělecký citlivá duše.

Vnímám na setkání každý detail, vše.

Věnuji se úpěnlivě všemu co se na setkání děje a jak se kdo projevuje.

Cítím se mimořádně, když to vše můžu přenést a projevit ve vztahu se ženou, kde nás dvě, pak muži pomalu doplňují.

Nejvíc mě dostává moje nahota a sebe-uspokojování se před těmi co jsou s námi.

Je to jako když se z věži z domina vytahují stěny, jedna po druhé, než se cela zhroutí a pak už jsou všechny smysly vložené jen do průběhu děje, kde nezůstane sebemenší prostor pro rozum, ale jen pro smysly.

V roce 2013 bylo vše si myslím o hodně jednodušší.

Našli jsme si na neerotických stránkách pár, který na tom byl s námi po všech stránkách stejně jako my.

Protože oni byli i na amatérech a poznali tam pár zajímavých lidi, doplnili náš společný vztah i o jednoho muže.

Společně jsme všichni byli až do loňského roku, kdy jsme kvůli sňatku toho přítele a hlavně kvůli vzdálenosti s tím párem vztah ukončili. Novomanžel a novomanželka jsou sice z Prahy, ale soustředí se přirozeně na rodinu, kterou by rádi založili a tak se společně s jeho manželkou sice setkáváme, nemáme ale přátelství založené na sexu.

Minulý týden jsme byli na oslavě narozenin zdejšího páru. Tato zkušenost nás posunula o hodně dál. Možná se nám dá prostor k vytvoření přátelství s nimi všemi, ale nechceme zatím nic uspěchat.

V podstatě hledáme lidi, tak trochu mimo rámec všeobecna. Jsem citlivá a moc mi ubližuje, když se mnou kdokoli jedná asertivně.

Nedokážu se vžít do děje komplikovanosti a obtíží těch, co mi určují co mám pro poznání toho jací jsou, udělat to, co by jim anulovalo pochybnosti s kterými žijí oni.

Od října 2016 roku máme zde vytvořený i náš profil.

Zcela logicky chápu, že jsem v komunikaci jiná, než asi spousta, převážně mladých lidí, co nás oslovují.

I když nejsem v mnoha věcech progresívní a ani osobnostně dravá, jednu věc vím zcela přesně.

Nejsem otřelá natolik, abych komukoli z Vás řekla ANO na setkání s námi, bez předešlé písemní komunikace.

Člověk, který si nedokáže udělat čas na sepsání-podání jeho myšlenek , je pak i při setkání zbrklý, asertivní a neadekvátní k našemu přístupu k sexualitě.

Výsledkem je pak vždy to, že se mu/jim sice moc líbíme, ale nemáme ani špetku společného.

Jsme zásadně proti scénáři setkání, kde se do půlhodiny chcete propracovat do sexuálního aktu, který pak v podstatě vypadá jako komická soulož s domněnkou, že bušení do každé díry má za cíl vyvolat ejakulaci.

Pak by jste si nejraději něco vypili a dali ještě jedno číslo a pak už šli.

Pokud nemáte potenciál a dispozici "například" u nás přenocovat a společně se probudit" nemá smysl si s námi psát a poznávat se, ale ani oslovovat nás.

..že se chovám teď já asertivně? :-)

Jako pouhá zmínka z mé strany na "papíře", je to snadnější než tomu čelit osobně při setkání z Vaší strany.

Teď napíšu něco, co se na mě vůbec nehodí, ale čemu všichni rozumíme stejně.

Nejvíc nám vyhovuje přístup lidi na úrovní, kterým nedělá problém chovat se stylem "pohoda, klídek a tabáček" a fakt nemusíte ani ovládat prostorovou orientaci v Luvru :)