Loučím se s vámi, už odcházím.

Kdysi jste mi dali něco, co dodnes nevidím. Na oplátku jste si ode mě vzali cosi, o čem zatím nevím. Vzít a dát. Zastavit se či jít? Nadechnout či vydechnout? Zavřít oči, či koukat, jak paprsky slunce hladí naši tvář? Klanět se Měsíci, či hladit jeho srp? Být vděčni za úplněk, či přijmout Měsíc jako součást Slunce? Vidět tu zář a nemuset přivírat oči. Koukat směrem k paprskům. Nechat se jimi laskat, obejmout........ Cítit vítr. Vítr, který listy stromů života k tanci nás vybízí. Vítr, pláč deště, paprsky slunce, tajemno Měsíce, jemnost a hebkost půdy. Hlíny, jež nám dává život.

Umět být sám se sebou, jít horskou stezkou výš a výš.

Mám jediné přání. Nepište za mě, nemyslete si že mě znáte.

Nehodnoťte kohokoliv bez toho, aby jste se ho zeptali...............

Loučím se s Vámi a přeji Vám všem jen a jen krásné věci.

Gabriela Josefik Marseliny