Ženy, kterých si vážím

Jak začít. Asi jako vždy, budu psát myšlenky přesně tak, jak se mi honí hlavou, ačkoliv o svých blozích přemýšlím už pár dní dopředu. Vážím si své maminky a nechci, aby se jí nějaká žena vyrovnala, protože to zkrátka nejde. Maminky by za nás dýchaly. Na druhou stranu však žádnou ženu s maminkou nesrovnávám, to je pošetilost a možná známka duševních problémů u mužů, smím-li soudit. Tolik na úvod.

Impulsem k sepsání tohoto blogu však nebyla návštěva mojí maminky minulý víkend. Jela navštívit své rodné město a pro sebe jsme měli prakticky jen sobotu. Nejdřív jsme se byli podívat na Vyšehradě a potom jsme navštívili i Ikeu. Pokud dámy chodíte rády do IKEA, tak nemusím vysvětlovat :-) Mimochodem v sobotu odpoledne je tam pochopitelně nejvíce lidí :-)

Já se zaměřím pouze na ten Vyšehrad. Mám to tam rád a mamince jsem slíbil, že jí vezmu i na Vyšehradský hřbitov, protože jsme to při minulé návštěvě nestihli. To datum nám hezky hrálo do karet. Po příjezdu na Vyšehrad nás jako první zaujal sraz "Furry", pro neznalé - to jsou lidé milující zvířata a ti se občas převlečou do zvířecích kostýmů, které si v drtivé většině sami šijou mimochodem, sejdou se a jdou si to se všemi užít mezi lidi. Celé je to hrozně fajn a většina kostýmů je naprostro úchvatných. Pokud by někdo měl zájem, mám pár fotek.

Nakonec jsme dorazili i na Vyšehradský hřbitov. Maminka má své oblíbené persony, například Boženu Němcovou, Svatopluka Čecha, Bedřicha Smetanu a tak dále. Je myslím velmi důležité zavzpomínat na naše předky, kteří se zapsali význačně do dějin. Mě však zajímala vlastně nejvíce jedna postava našich dějin a tou je Milada Horáková. Při příchodu k jejímu hrobu jsem se neubránil dojetí a vlastně mě to dojímá i teď, když si na to vzpomenu a pouze mačkám klávesy. Zapálil jsem na jejím hrobě svíčku. Moc si paní doktorky práv vážím a dokud budu živ, tak nikdy nedopustím, aby se něco podobného opakovalo, i když jako realista vím, že se to naštěstí již nikdy opakovat nebude. Možná i díky její oběti lidé nedovolí, aby se ta komunistická pakáž zpátky vrátila k moci. Možná je dobře, že u nás Komunistická strana nikdy zakázaná nebyla, protože jí všichni mohou spojovat s její hrůznou minulostí a neustále jí připomínat.

Další žena, které si vážím je Kapka, která tu sice momentálně nepíše, ale blogování na amatérech je droga a pevně věřím, že se mezi nás vrátí, jsme tu pro tebe kapičko. A v neposlední řadě si vážím žen, které nás mají rády a které jsou pro nás ochotny i něco udělat. Například ta má beruška si změnila paušál a nyní má neomezené volání, tak aby mě mohla kdykoliv slyšet. Možná je to pro někoho blbost, ale pro mě je důležité vědomí, že ten druhý pro vás něco skutečně dělá, protože na všech vztazích se musí pracovat. A protože se mi líbí, jak Tuula dává pod své blogy písničky, tak tady je jedna ode mne.

https://www.youtube.com/watch?v=1uBR6KpB8j8