Já něco vím, heč

Vůbec nevím co mám dělat, a to vždycky vím co mám dělat. Jsem naprosto v koncích, na uplném konci jsem byla v životě jen dvakrát. Skoro zoufalá, nehty a vlasy zatím ještě mám. Teda na pokraji nervového zhroucení, pomalu nevím kudy kam .Už se teda vlastně hroutím, jak zcela nestabilní prvek. Já snad puknu!

Vím totiž hrozně obrovký tajemství, a taky vím že ho nikomu nemůžu říct. Jinak už by to logicky nebylo tajemství, ale jen jeden z mnoha dalších drbů vrbů. Nemůžu spát, celou noc ponocuju, vysávám ledničku a sžírám se tou obrovskou tíhou co na mě leží. Tak strašně ráda bych to všem vyzradila, ale vím co by následovalo. Leda by to ze mě někdo zkusil důkladně vyšukat. To by se jako zrada nepočítalo. Dalo by se to uhrát na duševní nezpůsobilost a vina bych nebyla.

Proto : chceš-li znát mé velké tajemství tak ho ze mě vyšukej:)