Možná znova...tentokrát možná!

Jizvy, které jsou vidět, už nikdy samy nezmizí ..jsou podepsané vlastním přiběhem , jsou cenné a ryzí! Jizvy, které vidět nejsou nás bolí mnohem víc...rozbitá srdce na talíři a střepů na tisíc! Svúj rukopis nám vytesávají do duší...a bolest zahalenou ve sklamání ,jak dlouho? Nikdo netuší.... Ze srdce toužíme mít náhrobní kámen...bolest necítit a nedýchat a pak už jen Amen! Proč? Že by náhoda nebo snad ruka osudu,? Možná jen další podpis lidské slabosti...odhalený bez studu! Toužíme a chceme věřit, že tento krát...andělé budou při nás věrně stát... Že nebude to bolet, jen nekonečně krásně hřát...že můžeme na lásku vsadit a nemusíme se kruté zrady bát! Všechno svou ryzi cenu má...a každý ví,že nic věčně netrvá...štěstí,láska a touha snová....a zítra už jen roztrhaná duha a prázdná slova... Další jizvy osudu...a my říkáme si,už nechci ,už nebudu, tady pro nikoho v dešti stát a věčnost po jeho boku si z celého srdce přát... Štěstěna si s námi pěkně hraje...aby bolest otupěla ,zavede nás opět na pokraj samotného ráje...a ponechá nás v rukách osudu... Možná tento krát budu mít štěstí...a chybovat nebudu...v uších mi zní....tohle bylo doufám trápeni poslední....! Tak hodně štěstí s osudem...snad plakat už nebudem.. a kdyby přece jen....nevadi...zítra i pro nás začne nový den!