Lexikon milostných pozic 2.0

Po dlouhé době zdravím všechny místní, přespolní, horní i dolní...

Měl jsem zase grafomanský záchvat - myslíte, že by byla vhodnější návštěva lékaře, nebo si naordinovat více hodin sexu?

O čem to nebude

Už je to nějaká doba co jsem se zmiňoval o tom (blog cogitoergosun.weebly.com), že jsem začal pro své (a třeba i někoho jiného – v době kdy píši text navštěvuje blog celých 7 lidí a to tu vůbec nic není!) pobavení sepisovat článek o milostných pozicích a že nepůjde o přepis Kámasútry – tedy, určitě se o ní otřu, protože je to v podstatě dost zajímavý svazek, ale budu se snažit být spíš praktičtější. Kámasútru si můžete sehnat sami, tak proč se tím zabývat?

Předně – chvíli potrvá, než se k tomu vůbec dostaneme a je možné, že se v první části nedostanu ani ke konkrétním polohám – hlavně proto, že mi dává zabrat sesumírování vlastní zkušenosti, v kombinaci se získanou znalostí. To vyžaduje myšlení a to občas prý bolí. Minimálně prsty, protože velkou část textu – respektive první koncepty, píši pěkně po staru ručně.

Těm co narazili na Kámasútru jen na webech a jsou toho názoru, že jde v případě Kámasútry jen o jakýsi seznam sexuálních praktik a pozic, na kterých si vylámete zuby, skromně doporučuji k přečtení. Když budete mít možnost - zkuste se vyhnout moderním verzím a článkům z bulváru – původní Kámasútra například neobsahovala žádná vyobrazení – ta se přidala až její cestou napříč Evropu. Osobně jsem četl více vydání knihy a docela mne zaujala stařičká Vátsjájana Mnich – Kámasútra aneb Poučení o Rozkoši (1969) – ale kdo bude očekávat kdovíjaké pikantnosti (tedy, můžete vždycky použít fantazii, že ano), bude asi zklamán – i když je jich podle mne kniha ve skutečnosti plná.

Svazek je plný občas velice úsměvných výjevů a pojednání o muži a ženě jako takových. Občas jsem se dost pobavil, ale víte jak to chodí. Všichni máme smysl pro humor úplně někde jinde – a ten můj je občas vážně ujetý ;)

​ O čem to bude

O ničem zbytečně složitém a přesto občas dost překvapivém, co jsem si stačil občas s pobavením všimnout, ale na druhou stranu existuje jiný důvod, proč to dělat pořád znovu a znovu a... znovu?

Na sexu a celkově „umění milování“ si cením všech těch hravých možností a jemných nuancí, které, když si člověk dá tu práci vnímat, může prožít s druhým člověkem. Samozřejmě nemám, nic proti různým rychlovkám - ten pocit občasného napětí a spěchu je občas k nezaplacení, když přichází v příhodnou chvíli. Jenomže z toho třeba osobně nedokážu být živ věčně – když se toho člověk přesytí je to jak rychlé občerstvení bez čehokoliv k prožitku. Když náhodou nejste úplně mého ražení a třeba nezabředáte ani do BDSM vod – myslím si, že to vůbec nevadí. Hrozně nerad to rozlišuji a je podle mne hrozná pitomost lidi škatulkovat, protože vás stejně vždycky překvapí ať chcete nebo ne.

Co se mé (a určitě nejen mé) sexuality týče, tak spousta věcí, které rád dělám a které si dokáži opravdu užít o BDSM ani nezavadí – protože není třeba. K oživení zážitku a prožitku něčeho nového kolikrát stačí prostě jen změnit polohu a myslím, že ne všichni jsou si úplně vědomi jaký rozdíl mohou vytvořit v prožívání, když se něco nepatrně změní a lidé jsou kreativní – v činech a prožívání.

Ale... (a je to vlastně dobře) ​ „Všechna naučení platí, dokud milenci jsou vlažní. V roztočeném kole chtíče poučky se zapomenou.“

(Vátsjájana Mnich – Kámasútra aneb Poučení o Rozkoši (1969), Státní zdravotnické nakladatelství v Praze, kolektiv autorů.)

Vsuvka: O polibku

Vždy když píšu, víří mi hlavou neskutečné množství informací, které se vždy nějakým způsobem samy sumírují nějak vedle – jako malé stánky u silnice, můžu si je pak víc v klidu „prohlédnout“ a dost často je to pitomost jedna vedle druhé – ale myslím že tohle si asi zmínku zaslouží.

Nevím jak Vy, ale miluji líbání a nějak si bez něj nedokážu představit lidský život – je to skoro takový lidský „trademark“. A je velmi příjemné líbat se i během samotného aktu a neodsouvat polibky na druhou kolej. Samozřejmě – existuje nejspíš mnoho lidí, kteří polibky nemusí z mnoha důvodů, ale... než je odsoudíte úplně, víte že Vám poskytují mnoho věcí o kterých třeba nemáte ani tušení?

Mnoho z nich můžete v podstatě i vnímat, pokud vnímat chcete. Polibek je vlastně možná důležitější „rituální“ a prožitkové sexuální chování, než nakolik obyčejně člověk může předpokládat a to i navzdory tomu, že se líbáme převážně jen s lidmi, kteří doopravdy zasáhnou náš zájem a emoce. Když se lidé zamilují, případně začínají cítit velmi silnou náklonost, staví se oba vůči sobě do velmi zranitelné pozice, a samotné vědomí této pozice může vyvolávat (a často vyvolává) drobný cyklus – střídá se pocit naplnění s pocity pochyb – protože lidé jsou dynamičtí a neustále se vyvíjejí, stejně jako jejich prostředí a tak si nemůže být žádný člověk jist budoucností vztahu s druhým člověkem.

Podvědomí se dost možná začne zaobírat pochybností o citech samotných – zda jsou skutečné a stále trvající a často stačí jen drobný záblesk, který by poukázal na fakt, že tomu tak třeba nemusí být, aby lidé začali toužit po drobných věcech, které jim potvrdí, že jsou stále milováni. Možná, že je dost možné, že kdyby se lidé líbali častěji – třeba minimálně ráno a večer – dokázali by lidé v páru čelit lehkým pochybám mnohem lépe, bez poškozujících vedlejších jevů.

Dlouhý a neodfláknutý polibek je velmi zajímavý tím, že i když se začínáte s partnerem líbat bez počáteční emoce – jen stěží se emoci ubráníte, během samotného polibku. Je docela těžké se s někým líbat a necítit vůbec nic, protože se při tom cítíme dobře. Proč se ale cítíme dobře během chvíle, kdy se s druhým člověkem dotýkáme nosy, rty a hrou jazyků? A proč obvykle vnímáme jako špatné znamení, že k polibkům nedochází?

Pozn. Z vlastní zkušenosti mi přišlo velmi zajímavé, že po rozpadu intimního vztahu s matkou mé dcery, si má dcera (3,5 roku) více všímala detailů mezi jejími rodiči a drobnými nuancemi v chování rodičů, kteří vztah ukončili a nejdůležitějším prvkem bylo pro dceru právě líbání – začala jej verbálně vyžadovat a chtěla jej u nás vidět a pokračovala tím, že vyžadovala polibek od obou rodičů současně.

Vlastně to má vtipně hned několik důvodů – přestože jsou rty velmi unikátní oproti zbytku zvířecí říše, protože jejich velká část je vně úst – mnohem zajímavější je fakt, že je rtům vyhraněn mnohem větší prostor v lidském mozku, než třeba například lidským genitáliím.

Znáte ten pocit, když někoho políbíte, a víte, že je to ten pravý člověk, který k vám prostě sedí a cítíte se s ním příjemně? Rozhodně to není špatný způsob jak se přesvědčovat o „pravosti“ vaší volby, alespoň z biologického hlediska – polibek je totiž téměř vždy prvním okamžikem, kdy zachytíte vůni svých vyvolených a ten okamžik, ať chcete nebo ne, rozhodne vaše podvědomí o možné genetické kompatibilitě a naservíruje vám výsledek na stříbrném podnose, který k Vám dosurfuje na vlně dopaminu (takže vážně nepotřebujete třeba kokain) a epinefrinu, který rozpumpuje srdce, zvedne tlak a rozšíří Vaše zornice – nezavírají lidé při líbání oči automaticky třeba právě proto?

Není od věci, že si lidé častěji pamatují přesněji první polibek, než první sex a subjektivně z něj mají častěji lepší pocit. Polibek je ujištěním o lásce.

​ Zapalte hranice

Myslím, že v sobě mívá člověk od člověka různé stupně vášně, jako svou stálou studnici, ze které se dá mnoho čerpat, ale zároveň vyžaduje své vlastní naplnění. Když je nám zle, často jen stěží hledáme své zásoby vášní, jako žíznivý vodu na poušti a když jsme zamilovaní netušíme co s vášní dělat, protože by nejraději tryskala skrze každý kousek našeho těla – miluji ty okamžiky – přílivy a odlivy vášní, které vždycky nechají drobný otisk na duši. Když máte to štěstí a vášeň sdílíte s vaším protějškem máte vlastně ohromné štěstí – protože k takovému sdílení zkrátka nejsou určeni všichni lidé na světě a jde o krásnou věc.

Naneštěstí jako všechno hezké i tato vzájemná pouta procházejí postupným rozpadem a bez podpory obou stran, se začínají často rozkládat i ostatní součásti vztahu mezi lidmi. Hlavně díky stereotypu a postupném nezájmu, který se stereotypem plíživě přichází. A člověk chladne jen pomalu, tiše a často ne bezbolestně – takže máte vždycky dost času i zjistit co přesně by mohlo být ve vztahu fajn, když to vlastně jinak všechno funguje.

„Obcuje-li někdo s ženou, přitom na sebe jen myslí, nedosáhne pravé slasti, ať je zajíc, býk či hřebec.“

Žena, která trpně čeká na mužovu prudkou vášeň, sama vstříc však nevychází, může čekat do skonání.“

(Vátsjájana Mnich – Kámasútra aneb Poučení o Rozkoši (1969), Státní zdravotnické nakladatelství v Praze, kolektiv autorů.)

Jen na srozuměnou – erotika není podle mne ve vztahu všechno – ale rozhodně tvoří velkou část podstaty vztahu – a nemyslím, že by to mělo být jen kvůli potěšení, ale i pro navázání hlubší intimity a specifických projevů lásky mezi lidmi – protože něco cennějšího v životě najdete jen stěží.

Dotek milujícího člověka nenahradíte ničím tak snadno, velmi špatně se na něj zapomíná a v podstatě po něm všichni toužíme. Jednou z věcí, kterou rozhodně můžete udělat je zkoušet a experimentovat v mantinelech společné sexuality – nové techniky, hračky, polohy a mnoha jiných věcech, které se článku dotýkají trochu méně – jako třeba hrát si s atmosférou místa, kde spolu trávíte čas, nebrat pokaždé předehru jako desetiminutovku před samotným sexem, ale zkusit flirtovat třeba už na večeři nebo v divadle – protože flirt je důležitou součástí lidského soužití a čas od času (ale ne příliš často, protože to poté mívá efekt úplně opačný) o erotice spolu jen mluvit, nebo si zahrát nevinnou erotickou hru.

No, a tady přicházím já a popisuji milostné polohy a jaký přesně vidím jejich přínos, jakkoliv se to zdá být absurdní. Jakou mají milostné polohy vlastně přednost, kterou spousta jiných věcí postrádá?

Navzdory jejich překvapivé efektivitě - téměř jako koření, které ochutí chod pokaždé jinak - jsou úplně zadarmo a většinou nevyžadují složitý trénink a přípravy. Milostné pozice jsou natolik různorodé, že právě díky tomu dokáží zasáhnout široké spektrum potřeb, které při aktech lásky tak rádi vyhledáváme.

​A jaké potřeby to jsou přesně... asi rozepíši příště. Trochu jsem se zase rozjel a neuvedl jedinou polohu!