Lidové zvyky prostého lidu

Jak někdo správně poznal u mého posledního blogu o depilaci, my, venkovani v Asii, žijeme ještě v zajetí minulého a předminulého století. A k nim patří i tradiční zabíjačka pašíka, které jsem se minulý týden zúčastnil. Sice vepřovému masu k jídlu se vyhýbám, ale stejně jako dalajláma, když už mi někdo nabídne řízek, pojím ho a neptám se raději, jak se ta ryba jmenuje. I na zabíjačce je, což asi ne každý ví, k jídlu i spousta nemasitých domácích pokrmů, začíná se brzo ráno slivovicí na uvítanou, pojídají se koláčky i bábovka a nikomu nevadí, když se jako pomocník necpete vařeným a později i pečeným masem.
Jak už to při podobných taškařicích bývá, s přibývající hladinou alkoholu dojde řeč i na politiku. Naštěstí, i když nože byly docela ostré, tak i přes názorové rozdíly byly použity jen na porcování prasete. Rozebíraly se tedy aktuální a vlastně moc se neměnící preference Šéfa firmy stát a jeho nejsilnější strany. Jeho příznivci nad vykosťováním kýty potvrzovali, že neexistuje nic, natož nějaké drobné z auditů, co by je mohlo zviklat. A já si začal přemýšlet nad tím, jak moc by asi ještě vzrostly preference nejvyššího, kdyby se dostal do podobné situace, jako pan premiér Velké Británie v jednom starším díle Černého zrcadla z roku 2011 – Národní hymna. Představil jsem si, že na rozdíl od Amatérů by to určitě zvládl zcela bravurně, že jeho voliči by byli nadšení a preference by hned vyskočily o minimálně o 9 %. Ostatně, zemědělství je jeho, po politice, hlavní byznys. Jsem zvědavý, kdy po tom Mára skočí, možná, že se brzo dočkáme. Přece se nenecháme zahanbit nějakým anglánem.