Zase si začít tiše hvízdat …

Hraje hodně nahlas ABBA … A to je vždycky znamení, že v mý hlavě to není dobrý …

Jsou rána, do kterých se nechcete vzbudit … Jsou zprávy, který nechcete slyšet, kterým nevěříte – teda spíš uvěřit nechcete … Který půjdete rozchodit – v mým případě starou Prahou několik dní po sobě … Pár dní budu chodec tmou ...

Při tom procházení Vám pojedou hlavou různý myšlenky – na všechno … Hlavně na to, jakej jsem lempl na telefony – jak mám na soukromým třebas 2 dny nerušit, jak je ten telefon někde na dně kabelky, jak ho nenosím pořád u sebe … Jak tím zmeškám různý volání … Takže, když se někdo nedobývá na pracovní, tak se obvykle nedovolá …

Teď zase vidím zmeškaný ze včera … Jsou tam 4 od Tebe, zpráva na Messengeru, zmeškanej Skype … Určitě jsi mi chtěla říct, že se vracíš ...

Jsem fakt taková kráva – když to vezmu slušně …Kolik jsem už takhle pitomě promeškala hovorů od lidí, co potřebuju minimálně slyšet ...

Můžu už jen napsat tenhle blog … Třeba jde přečíst i „jinde“ …

Takže – myslím, že to dám – Ty víš, co všechno … Ty a Mariya, vy dvě jste „moje holky“ už roky …

Zůstaly jsme teď zase jen dvě …

Dvě, co mají stejnej názor na opilce za volantem …

Tobě už říct nemůžu, jak moc Tě mám ráda … Jiným ano a měla bych se to naučit dělat tak, jako jsi to dělala Ty.

Říkala jsi mi, že se musím znova naučit zase si tiše hvízdat … podle nějaký Vaší písničky to myslím bylo …

Vždycky jsi se, když jsme se potkaly ptala „Už hvízdáš ???“ … Věděla jsi, jak se uvnitř peru se vším – s různýma rozhodnutíma, sama se sebou ...Věděla jsi úplně o všem za posledních 6 let … Ty o mě, já o Tobě …

Budu si hvízdat, neboj … Slibuju ...

Věnováno té, která rozdávala radost a chuť žít všem okolo … Vikoušku můj, pusu …

Я тебе ніколи не забуду, ти вічно в моєму серці Вікторія …

https://www.youtube.com/watch?v=GdWhlo9b9zg