Léda a labuť

I zmocnil se Zeus Lédy v podobě labutě, neboť bohové vždy dostanou to co chtějí

Rušno bylo v paláci spartského krále Tyndarea. Křik, střepy, dupání… Tyndareos běhal po chodbách a tu a tam ještě navíc pro větší efekt vrazil hlavou do zdi… „Manželka spartského krále a peleší se s labutí…!!! Kdo to bude kurva příště..? Kačer Donald…?!!“ řval a zprudka oddychoval. Zastavil se u kolébky a pohlédl do ní. „No alespoň že to nemá zobák..“ odfrkl jízlivě. „Helenku do toho netahej, ano..??“ odsekla Léda „Stejně je to všechno tvoje chyba...Vůbec si mě nevšímáš… Nikdy na mě nemáš čas..“ „Já mám povinnosti…chápeš..?? Já jsem král Sparty…!!“ zuřil Tyndareos. „No právě….Ty, ty a pořád jen ty a ta tvoje blbá Sparta…!!!“ proklouzla před ním za stůl a zpoza stolu posměšně zanotovala : „Spartááá Spartááá….buzerantů parta…“ „Mrcho…“ vyrazil za ní „..no a co ten tvůj labuťák..?? Co na něm je..?? Má ho snad většího než já..???“ „Jo, má…“ dupla si Léda „Zeus ho má největšího…!!!“ „Zeus..??“ zarazil se, prstem ukázal nahoru a polohlasem dodal „...myslíš TEN Zeus..??“ „Jo, TEN Zeus“ Tyndareos se pomalu uklidnil. „No tak zase nebudem dělat z komára velblouda že..? To se může stát že někdo šlápne vedle… To třeba já…“ zarazil se ale už bylo pozdě. „Nóó…. co ty..?!!“ zasyčela, oči se jí zúžily do dvou štěrbin a mrštila po něm malovanou amforou. „Mně budeš něco vyčítat ty kurevníku..??!!“ Tyndareos vyrazil a Léda za ním…

Z kolébky to celé se zájmem sledovala Helena Trojská a cucala si palec… Mluvit sice ještě neuměla, ale už věděla že s těmi chlapy budou vždycky problémy….