Kým mám dnes být <13>...

Už jsme spolu pěknou řádku let. Dříve sis mě každé ráno všiml. Jemně ses mne dotýkal. Dlouze se na mne díval, až mě to rozpalovalo. Nemohla jsem se vzrušením pohnout. Závan čerstvého ranního vzduchu umocňoval tu vzrušivou atmosféru. Dívala jsem se na tebe a přála si, abys mě vzal, držel mě svýma velkýma silnýma rukama. Toužila jsem, abys mě položil na stůl vedle své černé ranní kávy. Jenže tobě stačilo opřít se o zeď a vrazit ho do mne. Jednou, dvakrát... I tak se mi to líbilo. Ale dnes, dnes jen chodíš kolem mne. Ráno se na mne ani nepodíváš. Bývala jsem ti dobrá, když jsi do mě píchal špendlíky. Tvá nástěnka v kanceláři...