Jaké bylo vaše poprvé,

pamatujete si ?
První krůčky si nepamatuji, ale první pusu ano.
Bylo to v minulém století o prázdninách u tety v Břeclavi a skoro navlas stejné jako olíznutí od našeho psa.
První seznámení s el. proudem a zjištění, že je jak stejnosměrný, tak i střídavý, tak s tím jak a proč tomu tak je jsem se seznamovala celé 4 roky a dodnes je pro mě ten zázrak obestřen tajemstvím, a jediné co o něm vím je fakt, že existuje, protože světlo v bytě svítí, el. spotřebiče fungují naprosto dokonale a dokonce i výtah mě celkem spolehlivě těch 11 pater vozí.
Poprvé za volantem tatínkovi na klíně a později už bez tatínka a na kontě jistě víc než milion kilometrů – velký koníček.
První milování – v přírodě na dece na zelené louce a do zad mě píchal kámen, který se nějakým nedopatřením zatoulal na místo, které jsme si pro to naše „poprvé“ vybrali. Samotný akt byl navíc bolestivý, takže vzpomínka nezapomenutelná, ovšem ne tak, jak by si někdo představoval. Tu modřinu jsem měla na zádech dost dlouho a maminka se divila, jak se mi to tak podařilo……
Pak to šlo jaksi samo, první a také poslední svatba, první porod, druhý porod téměř v běhu, stíhala na poslední chvíli. Poprvé jsem se do porodnice vezla sama, přišlo to na mně na jakési sešlosti a v tom davu lidí jsem byla střízlivá jen já. Muž pod vlivem řídit nemohl a než vystřízlivěl, začal slavit nové životní období, stal se otcem.
Samozřejmě těch poprvé bylo hodně, ovšem dnešní poprvé je naprosto mimořádné, protože mi do pokoje vlítnul ptáček, maličký, zatoulaný, ztracený a ani za nic na světě nechtěl odletět. Oba jsme z toho byli docela nervní, já, možná, víc, nechtěla jsem mu ublížit a po cca deseti minutách, které mi připadaly jako věčnost, se bez pozdravu odporoučel.
Doufám, že dnes už žádné poprvé nenastane.