Podlehla jsem

a vůbec za to na sebe nejsem pyšná a se vší pravděpodobností jsem investovala špatně, ale co už teď…stalo se.
A do čeho jsem investovala?
Do Sportky.
Nikdy se vám nestalo, že jste si šli koupit kousek tiskoviny a k ní, neplánovaně a skoro bych si dovolila napsat, že zbrkle, utratili jste o jakýsi obnos víc, protože vám naprosto nečekaně šeptnul vnitřní hlas: „Běž do toho hazardu, dnes je ten správný den“.
A přesně tak to dnes bylo.
No, za stovku toho člověk moc nepořídí, ale já jsem pamětnice a ačkoliv s tou pamětí už to dávno není co bývalo, přece jen si pamatuji na své první boty na podpatku-tenkrát byly hrozně „IN“-Luxusky se jim říkalo, krásně klapaly, protože patníčky byly kovové a vím přesně, že byly béžové, že podpatek měřil 9 nebo, dokonce,10 cm a stály 99 Kčs. To byly tzv. „Baťovské ceny“, které obvykle končily „9“ protože, mezi námi, 99 vypadalo lépe než 100.
Takže na boty by to dnes nestačilo, ale do toho hazardu ano a tak jsem utratila rovnou stovku s pocitem, že je to velmi špatná investice, protože kdybych, nedej Bůh, vyhrála, trefil by mě šlak a stejně bych si ty prachy neužila. Ale stalo se, tiket leží na stole, trochu mi „pije krev“, ale už jsem v životě přišla o víc, než o jednu stovku.
Občas člověk investuje naprosto špatně, což si uvědomí až posléze, kdy už jsou prachy v čudu.