Jsem tátova milenka!!!

Minulý týden napadlo tátu, že využijeme, zneužijeme, užijeme si či si přidejte jakoukoliv další ekvivalentní předponu a pozval mě do bazénu, který je zřejmě na krátkou dobu, přibližně někdy do poloviny tohoto týdne otevřený. Máma chtěla mýt okna a sestra měla doma přítele, tak byla ráda, že vyklidím rajón. Jeli jste tedy sami. Přijdeme na prázdnou vstupní recepci, tam seděly dvě prodavačky (či jak se nazývají), jejichž jediným štěstím byl právě jejich počet – 2, jedna by se zřejmě ukousala nudou a prodávala by si za své penízky fiktivní vstupenky jen proto, aby něco prováděla. A tak táta přistoupil k plexisklové přepážce a ženštiny se div neporvaly, která ho obslouží. Tedy ne že by byl táta tak neodolatelný (i když asi nejsem ta vhodná, co by to měla posoudit), ale lidí je prostě těžký nedostatek jak na trhu práce (což už možná aktuální není), tak mezi návštěvníky a to je tedy sakra aktuální. Taťka tedy přistoupil a já stála krok za ním, aby bylo jasné, že patříme k sobě. Řekl, že chce dvě dvouhodinové do zóny 1. Pro místně neznalé, zóna jedna je plavecký bazén, ne tobogány, ne sauny a další atrakce, jen prostě ten nejobyčejnější bazén s dráhami a nějaké dětské akvárko, či chcete-li brouzdaliště. Místo markování, tedy vlastně při naší měně česká koruna by bylo vhodnější korunování, než používání ekvivalentu bývalé německé měny, jenže já si pod tím pojmem vybavím z nějakého důvodu něco jako kamenování a to se vážně nedělo. I když vlastně… Pokladní si mě v ten moment pro mě zcela nepochopitelně začala prohlížet, zřejmě otevřela ústa a chystala se něco říct. Zřejmě díky roušce, protože nevíte s jistotou, zda skutečně otevřela ústa, stejně jako zda má všechny zuby a zda se o ně stará. Zmateně měnila pohled ze mě na otce, z otce na mé břicho a přes můj obličej zpět na něj. I táta se na mě otočil, nejspíš, zda nemám něco na ksichtě či tak. Z paní za pultem konečně vyšla věta mířená přímo na mě: „Vy studujete?“ „Ne,“ řeknu a kývu hlavou. Kdybych studovala, tak bych ti to asi řekla, ne? Pak už to spokojeně naúčtovala, táta zaplatil a prošli jsme do prázdných šaten. Z tónu jejího hlasu mi tak nějak došlo, kde se stal problém. Prvně se snažila odhadnout, jak můžu být stará, hned po té náš vztah. Bála se použít slečnu, když už můžu být paní. Asi si nebyla jistá, zda jsem dcera nebo třeba milenka. Nakonec to vyřešila šalamounsky a zeptala se přímo mě bez oslovení. Nicméně jsem přemýšlela, jestli opravdu spolu vypadáme tak blbě jako páreček. Že skutečně vypadáme, že si mě našel starší pán (či já si našla staršího pána), co mě zbouchnul. V průběhu návštěvy jsem už nic takového nepocítila, žádné další pohledy či ony otazníky nad hlavami dalších. Vlastně těch pár lidí, co tam bylo, bylo rádo, že tam bylo. A ono vlastně to tak je, dva čtyřicátníci vypadají jako buzeranti, dvě čtyřicátnice jako kamarádky. A padesátník se skoro pětadvacítkou? Je divné chodit s tátou koupat se? Pro někoho asi jo.