Smyčka

Venku právě prší, ale i přes tu nepříjemnost, že si stále musím utírat display telefonu, zkusím po delší době sepsat pár řádků.
Mám tu nádherný výhled na duhu, záda mi ohřívají teplé sluneční paprsky a z druhé strany koukáte na tu souhru barev. Spolu s rosícím deštěm je to velmi osvěžující pocit.
Pokaždé si uvědomím jak moc mě jisté věci v životě ovlivňují.
Budu trošku přeskakovat s myšlenky na myšlenku.
Je mi jasné že duha není žádný zázrak a jistě není možné, aby se na jejím konci nacházel leprikón s kotlem zlata.
Uhm, minutku vážení, déšť začíná sílit, musím se s mým zápisníkem schovat.
….
Už jsem v suchu a můžu v klidu pokračovat.
..
Stojím sama před sebou. Opravdu si nedokážu zodpovědět hodně otázek, ale co se soustředit na ty, u kterých by ta odpověď být mohla, záměrně se ale té odpovědi vyhýbám.
..
Snažím se teď vyrovnat sama se sebou.
..
Ta smyčka je jako peklo. Moje hormonální nevyrovnanost tomu moc nepomáhá. Mým úkolem je teď najít důvod té smyčky a zkusit zresetovat tuhle hru.
..
Bádám ve své mysli, prohledávám nejrůznější vzpomínky.
Musím říct, že mi určitě pomohlo oprostit se od náruče bývalého vztahu. Což mi trvalo více než rok. Některé věci potřebují čas a myslím, že pokud jste někoho milovali i za cenu svého života, nejde na něj jen tak zapomenout.
I když se člověk snaží ukončit vztah v dobrém, věřte mi, zevnitř jsem byla roztrhaná na kusy. A byl to jediný vztah, který mi rozlámal srdce na milion kusů.
V našem vztahu jsem poznala opravdu těžké životní chvilky, ze kterých jsem se do budoucna poučila. Spousta vztahů mě donutila k uvědomění si sebe sama.
Rostu, vyvíjím se.
..
Zažila jsem dost bolesti, těch krásných chvilek nebylo v dospívání tolik.
..
Jsem ráda za to jaká jsem.
Kolik z vás tohle dokáže doopravdy říct.
Jistě, mám v sobě i temné stránky, svoje démony.
Někdy se nedokážu ovládat.
Někdy nedokážu ovládat svoje pocity.
Ovlivnit tón hlasu, kterým mluvím.
..
Dalo by se říct, jako utržena ze řetězu.
Občas na ty démony zapomenu, ale někdy dokáží ovlivnit dění v mém životě.
..
Lidi kteří mě znají, věřím, že do jednoho by tenhle můj démon, dokázal v mžiku každého z nich přesvědčit a obrátit se proti mě zády.
..
Je krásne od lidí z mého okolí slýchat, jak jsem srdečný člověk.
"Někoho jako ty jsem ještě nepoznal"
Tak hodná až je kolikrát hloupá.
Oddaná až jí to kolikrát zatemní zrak.
..
Jasně, nedokážu být lhostejná k lidem které znám a trávím s nimi volný čas.
Vždy jsem věřila, že i ve zlém člověku musí být trochu dobra, ale ne. I přes tohohle mého démona si uvědomuji že existuje samotný satan, který mě předčil ve všem čemu jsem věřila.
..
Není na škodu setkat se s takovým zlem.
A už vůbec, všechna ta bolest v životě nebyla k ničemu. Posouvá nás to dál. Někoho posílí a někoho naopak oslabí.
..
Moje hroší kůže.
..
Fyzická bolest byla vždy snesitelnější než ta psychická.
..
Baví mě se ohlížet, a být sledovatelem příběhu, který mě doprovází životem.
Pokračování bude ještě o nervy, jde o to jak se tohle celé bude vyvíjet.
..
A kdy nastane konec?
Kdy už budu mít dost a příběh skončí?
..
Jsem zahlcená otázkami.
Proč teď a tady?
Jaký byl můj předchozí život?
Jak můj život vypadá jinde?
Kde je pravda o našem příchodu na planetu?
Nejsem zastáncem evolučního vývoje člověka.
..
Uděláme za tímhle tečku, protože bych byla schopná teď psát ještě další hodinu, ale venku už začíná být dost chladno.
Tak příště.