Co už nechci

Nevím jak vy, ale často dostávám otázku, proč nechci být milenkou.
Odpověď je jednoduchá, jsem sobec.
Porušila bych své ne, pouze u jednoho muže odsud, jinak ne 😉.
Roli milenky jsem zastávala asi 3x v životě a je náročná. Pokud toho dotyčného má člověk maličko rád a nebere jeho ocas jako kratochvíli, tak časem chce více než rande někde schovaný v mileneckém azylu nebo mačkání v autě.
Kdysi jsem tady potkala mladíka, měl úžasné modré oči. Bylo léto, já šla z koupáku a on mi vypisoval zprávu za zprávou, že je kousek ode mě, kdy se uvidíme. Souhlasila jsem tedy se schůzkou, která skončila u mne doma.
V létě jsem měla skoro stále volný byt a šlo si užívat každou volnou chvíli.
Mladík byl dost hladový, ale pokud čekáte sex jako uragán, tak nic nebylo. Tvrdil, že byl vyveden z míry z toho, jak měl vykouřeného ocase a po tulinkování se odebral následně domů.
Pro mne to bylo zklamání a přiznám se, že jeho přítomnost jsem už nehledala 😡.
Nebyla jsem zhrzená, spíše překvapená, že z velkých / silných slov o sexu se nezmohl na nic, pouze si nechat vykouřit ocase.
Pak jsem zjistila, že má doma mladou buchtu a tuhle činnost nechce, tak si jí občas dopřeje jinde.
I tohle je důvod, proč nechci moc zadané muže, nebudu dělat to, co doma nemají, být trenažerem na nesplněný sen, že neumí mluvit doma se ženou, která jim kdysi byla láskou, co jim / Vám chybí.
Až se pan chameleón rozhodne vylézt z ulity, změním názor na roli milenky 😉.