Dovolená

Říká se, že by se nemělo tahat dříví do lesa. Jsem celkem ráda, když jsem v rámci dovolené byla střískaná pod obraz Boží. Je nepatrná šance vyhnout se řečem, že by se žena takto chovala vcelku normálně.

Když jsem s Martinem přijela do hotelu v Janově, odnesly jsme věci na pokoj, já si šla dát sprchu, zatímco on odešel sehnat něco k jídlu. Člověk vůbec nepředpokládá, že by mohl klepat někdo jiný, třeba číšník s podnosem. Většina žen by si alespoň zakryla prsa, ale já jsem to večer v restauraci musela přehnat s calvadosem.

Ale copak se to dělá? Když po tom večeru, kdy jsme seděli na soukromé terase restaurace čekajíc na číšníka, který nám přinese chlazené víno a skleničky, které si odneseme na pláž. Rozhodně jsem na nic nečekala. Seděla jsem Martinovi na klíně a nemohla to vydržet. Líbal mne a jeho ruce mne hladily, vyhrnovaly už tak krátké minišaty, když se na stole objevilo víno a skleničky. Ten číšník viděl naprosto všechno.

Já už sebou raději žádné kalhotky nevozím. Protože všechny většinou končily na chodníku před hotelem poté, co jsem si je vyprala a pověsila na kliku okna. Nevím, jestli pak raději utéct s tím, že nejsou moje a nebo se k nim hlásit s tím, že to tam bylo pěkně divoký.

Divoký to je, když se Vás číšník ráno při snídani zeptá na číslo pokoje. Nepamatuji si číslo pokoje, ale bouchali na nás ostatní, že jsme příliš hluční. Nebo když nemůžete v té tmě najít tu správnou chatku.

Nikdy nebudu tvrdit dětem, že odjíždím na dovolenou, ony by mi to stejně nevěřily.