Ahojky, líbím?

Ahojky, líbím? A nechtěla by ses potkat?
Aneb důvod, proč je zbytečné mi psát, zda se nechci sejít se samotným mužem.

Jsem normální citlivá žena, slušně vychovaná žena a manželka loajální svému muži. Rozvedená a znovu provdána. Manžel v žertu občas říká, že po prvním majiteli. Není to přesné. Původně jsem byla nespoutaný živel a o žádném muži, natož o prvním manželovi jsem ani v žertu neuvažovala jako o majiteli. Nebyl toho hoden. Muže jsem brala, jak mi přicházeli pod ruku, ale byla jsem s nimi stále tak nějak neuzavřena před novými podněty. Jenže mě vždy brzo přestávali bavit a tak sem šla za dalším podnětem v nadějí, že se stane něco, co mě ohromí, zastaví a ukotví. Tím něčím byly děti a fakt manželství. Jenže to manželství první bylo nenaplněnou institucí po všech stránkách. Až když jsem v těžkém období po rozvodu potkala muže, který byl především parťákem, kamarádem i kamarádkou, poprvé mě napadlo, že někam a někomu mohu patřit. Nikdy mně nenapadlo, že o to budu stát. Být nesvobodná a spoutaná mým manželem. Ale i jeho beru jako svého, byť vím, že nikdy mým v tom slova smyslu nebude, ani bych nechtěla, aby byl. Ani já nejsem, Ale vím, že ať se stane cokoliv, mohu se na něj spolehnout. Já sama však ten pocit, že jsem jeho majetkem a že si se mnou, v některých situacích, může dělat, co chce, mám ráda. Cítím se tak celá a v bezpečí, jako nikdy před tím. Vím, že to cítí stejně. Vím, jak se chová a že si svých, lidí i svých věcí si váží a chrání a pečuje o ně. A chci to zažívat také. Považuji jej za člověka, kterému mohu beze strachu důvěřovat. Také o mně ví tolik, co si jsem si ani já sama nechtěla dříve připustit na hlas. Mou perverzní část osobnosti ve mně postupně probudil a vypustil ven on. Mohu se mu podívat do očí a říci mu pravdivě a bez uzardění, že jsem mu věrná. A on mi věří. Byl u toho, když jsem si to rozdávala s jeho kamarádem. Byl to úžasný pocit, vědět, že tabu jiných mužů jezdící v mém těle nebylo sňatkem navždy uzavřeno. Ne kvůli tomu, že bych chtěla být promiskuitní. Ale proto, že tím cítím svou bytostní svobodu a on ví, že já jemu vždy dám to samé. Víme o svých tužbách, víme o pokušeních a tak když pozval jednou spolehlivého přítele z dětství s tím, že mně chce vidět zcela a plně využitou, věděla jsem, že se té situaci mohu bezpečně oddat a že ji nezneužije. A taky že jsem se oddala. Byl to bohužel trochu nevnímavý a nespolupracující samec a tak to mohlo být lepší, ale nikdy by mně nenapadlo, že si před svým manželem mohu říci cizímu muži, jak mi to má dělat a kam. Nenapadlo mě, že sendvič poprvé zažiji, když se budu líbat se svým mužem na koníčku a dívat se mu při tom do očí, zatímco mi jeho zbrklý kámoš mi projížděl zadek. Sice hezky, ale zbrkle. Hůů. Vystříkali se do mě oba najednou. Byl to mazec a propadla jsem se někam do vesmíru. Mohla jsem se najednou zbavit divného pocitu, že jiné péro bych už jako slušně vedená žena v sobě do konce života neměla mít. Ani z jiného pyje pít. Zní to divně, ale při prvním manželském Ano, mně to skutečně napadlo. Dnes jsem svým manželem a pánem spoutána daleko pevněji než před svatbou, ale přitom svobodna. Přičemž jsem stále žena užívající titul milující a věrná manželka. Každá žena má ráda zásoby a pocit dostatku. A když jsem měla před sebou dva tvrdé stojící penisy, nevěděla jsem, který si mám sát dříve. Připadala jsem si jak malá holka v hračkárně. A ještě v té euforii jsem se snažila být lepší než všechny čubky co je hulily přede mnou a ani jsem je nemohla znát. Ať vidí hoši. Spokojeni jsme byli nakonec všichni, zkrátka radost. Která žena toto může svobodně přiznat manželovi a zůstat s pocitem věrné ženy. Věděla jsem, že když se vystříká jeden, je tam vedle druhý. Krása. A když se vystříká druhý, je už připraven zase ten první. Perpetum móbile. Proto miluji svého muže, dovolil mi to zažít a zůstat věrnou ženou. Když v naší posteli na oplátku skončila kamarádka, pochopila jsem, že větší láskou a vzájemnou důvěrou se dva milující partneři nemohou obdarovat. On může kdykoliv přivést pro naše pobavení muže a já mohu přivést ženu. Oba víme, že se nemusíme bát. A stále jsme si věrni. Ženy jsou bohužel pozadu, špatně se shánějí, protože i kdyby chtěly, navenek musí dělat drahoty. Dobře to říkal můj milovaný doktor Plzák. Ženy jsou totiž rozhodnuty, že jsou věrné. Já dodávám, že ve skrytu duše jsou to ovšem čubky a s muži si moc se svými perverzními tužbami nezadají, jen se to bojí přiznat, protože chlap si odstříknout do sousedovi ženy může, ale žena je hned děvka se stigmatem opovržení společnosti. Tohle vše osamocení muži, kteří nás ženy stále zde lákají na sex, nemohou pochopit. Pochopit, co pro ženu muž opravdu znamená. Že to není jen pyj s plným pytlem. Že je i štítem. A že pravá, byť perverzní žena sama neskočí na každý nabídnutý ocas. Samci sice lákají, ale o svou ženu se pak podělit nechtějí. Nevědí, že muž roste jinde, než jen v posteli. Roste zodpovědností a starostí o ženu, její rodinu a pocit bezpečí, které je schopen ženě a rodině, o kterou se stará, vytvořit. Pak mu žena dá cokoliv. A šťastně. Tohle bez širších souvislostí, jiné ženy či muži, nikdy nepochopí. Pokud si můj manžel a pán, jak někdy ráda říkám, vzpomene třeba i uprostřed noci, VŽDYCKY a bez výjimky mu podržím. A ráda Jsem jeho žena. A jsem na to pyšná. Mohu přitom i spát, klidně si mně vezme, nastavím se mu jak je třeba a nemusím přemýšlet. Antikoncepci neberu, nemám k ní důvěru. Nechávám to na něm. Mé plodné dny zná. Vede si můj menstruační kalendář a já jsem v klidu. Mojí kuchyňku má tedy ve svých rukou. Mohu se spolehnout, že mně neoplodní a mohu se spolehnout, že když mně oplodní, přizná svou nešikovnost a postará se o nás a nikdy nás neopustí, jako ten můj první. S ním jsem neměla ani dobrý sex, ani jiné muže, ani ženy. Starala jsem se o něj a s tím současným pak vychovala jeho děti. Nakonec jsem pro něj nebyla nic. Dnes závazky vůči společnosti v dětech už máme splněny, takže jsem už naštěstí odrodila. A tak se sice dost často ráno budím plná semene, nebo po známém signálu sjedu v závěru hlavou dolů a jeho spermie skončí bezpečně v mém žaludku, ale ne v peřinách či rodidlech. 15 let to takto praktikujeme a nezabřezla jsem ani jednou. Na těchto základech stojí naše důvěra i štěstí. A půjdu s ním do čehokoliv, stačí říci. Takže abych skončila s někým v posteli, po krátkém, ahojky, to nemůžete, chlapci milí, myslet vážně ani omylem, na to toho za sebou mám se svými rytířem až moc. Musíte se domluvit nejprve s ním. Protože menstruační kalendář mi veden on. A vím, že se na něj mohu spolehnout. Pokud se domluvíte, já nezkazím žádnou legraci. Ale samotní muži nemají šanci. A já věřím, že žádná žena se nevzdá svého muže za,, ahojky líbí?" Musela by být úplně pitomá. Small Strawberry