Originální fotky

To byl jeden krásný letní den, lásky čas… No rozhodli jsme se vyrazit na výlet a mě už dlouho lákal zámek v Miloticích. Popravdě ani ne tak zámek samotný jako půjčovna historických šatů, do kterých vás tam během asi pěti minut navlečou. Je třeba si to předem zarezervovat, což jsme taky udělali a bylo jasné, že celou půl hodinu, kterou v nich budeme, musíme udělat něco víc, než se jen procházet v šatech po zahradě, že něco nafotíme. No to budou krásné fotky, už už jsem viděla ty lajky na Instáči…

A tak mě, ani nevím proč nebo jak napadlo, že i na Amíky bych mohla udělat nějaký upgrade galerky, vlastně zveřejnit vůbec první a protože nemám ráda takové ty strohá videa a fotky, kde prostě něco nafotíš jen proto, abys něco nafotil, poslední dobou toužím po opravdu originálních fotkách, což bezpochyby historické šaty jsou. A tak mě napadlo, že za půl hodiny stihnu obsloužit nejen sociální sítě, ale že bychom mohli zvládnout i nějakou tu erotiku. Měla jsem strach, zda nedostanu nějaký korzet ala pás cudnosti, nicméně pro Insta to nevadí a snad to vyjde.

Sedli jsme do auta a dorazili na parkoviště šikovně přímo naproti zámku. Nechala jsem sedmdesát korun takovému hezkému chlapci, zaparkovali jsme a vyrazili dovnitř. Došli jsme až do místnosti plné šatů, plné princeznovských šatů, prostě jsem byla jako v pohádce jen jsem to viděla. Před námi tam byla nějaká parta kamarádek, které se ještě dostrojovali a my jsme dostali pokyn se svléknout a dámy kostymérky nám začaly dohazovat oblečení, jako spodničky, podkolenky a podobné retro spodní prádlo, nakonec nás oba navlékli do šatů, já byla za snad královnu, ale všude tvrdím, že jsem princezna a manžel, já ani nevím, nějaký rytíř? Vyběhli jsme na nádvoří a do zahrady a fotili jako diví. Dvacet minut uběhlo jako voda, zbývalo deset minut. Vedle zahrady je park či les a v něm je opuštěný hrádek – zřícenina. Předem jsme si zjišťovali, kde to přesně je a tak jsme tam běželi skoro sprintem. Došli jsme k tomu, jak jsme čekali, nikde nikdo. Vlezli jsme dovnitř a chtěli fotit.

Manželovy kalhoty byly jako tepláky na gumu, ty šly dole hravě. Já měla zapínání šatů na zádech a měla jsem strach je rozepínat, co když je už muž nezapne a já půjdu nahá do zámku? Zkusme to zespodu, navrhla jsem. Jenže to je něco jako moravský kroj, sukně, druhá sukně, spodnička, druhá spodnička, či jak se to nazývá. A ještě je sukně tuhá jako, no jako sukně od kroje. Manžílek mi vlezl pod šaty, sundal nejspodnější gaťky a kalhotky. To už jsem byla jakože naostro, ale jak se dostat alespoň ke mně, nejlíp do mě a ještě u toho něco vyfotit? A ještě se neudělat, protože postříkané šaty, to prostě nevysvětlíš. Sukni jsme začali tlačit nahoru aby mi odkryl spodek, vytáhnul ho z trenek, vzal mobil do ruky, strčil mi ho pod sukni a pokusil se o fotku. V tu chvíli jsme uviděli, spíše uslyšeli rodinku, která k nám mířila a byla nebezpečně blízko. Vlastně poprvé v životě hrozilo nějaké načapání. Muž ho schoval snadno, já začala stahovat šaty. Stáli jsme uvnitř stavby a nás bylo vidět přes bývalé okno, tedy zhruba od prsou nahoru. Rodiče nějak pochopili, vytušili a děti se pokusili zastavit, marně. Manžel už byl civilně, já si šaty potáhla dolů a snažila se doobléct, ale přes veliké šaty to nešlo, tak jsem se spodními kalhotami někde u kolen stála jako pako a předstírala, že se hrabu v mobilu. No nakonec jsem drobnými krůčky opustila tuto stavbu, nějak si to všechno natáhla a svižným krokem to pádila vrátit.

Pozdě, o 3 minuty, naštěstí to nikdo neřešil, ale teklo ze mě dobře. Šup do civilu a na zámek na prohlídku. Zámek krásný, Instagram uspokojen a fotky na amatéry… no třeba příště.