Jsme motorkářky!!!

Kamarádka byla po rozchodu, což asi všichni známe a já ji morálně na chatu (čti: četu) podporovala. Asi nejsem nejlepší kamarádka, ale v dnešní době, znáte to. Chtěla jsem změnit její myšlenky a poslala jsem ji na výlet, na co mi odpověděla, zda bych nejela s ní. A tak proč ne, řekla jsem si. Ovšem mělo to háček, kamarádka, říkejme jí Simona, je vášnivá motorkářka a jasně že nechtěla jet vlakem.

Vytáhla jsem ze skříně moto oblečení, odmetla z něj metlou prach a vzpomněla si na vyjížďky s bývalým. To je tak, když chcete někomu pomoci a připomene vám vaše trápení. Tak to zkusme, povzbuzovala jsem se a veškerou energii věnovala tomu, abych to zapnula. Vybavila jsem si pohádky, kde princezny vždy pronesly větu, že v tom nemohou dýchat, což byl můj případ. Opravdu jsem několikrát musela zadržet dech, abych to zapnula, následovalo mnoho nemotorných pohybů a pokus o dřep. Úspěšný. Jen makovice mi velikost nezměnila. Tak zadek roste, prsa rostou, stehna se zvětšují, jen ta mozkovna nic, ach jo. Potvrdila jsem tedy zítřejší vyjížďku a i když mě napadlo, aby to kvůli zlomenému srdíčku neposlala třeba pod kamion, uklidňovala jsem se, že by to udělala sama a že přeci není magor.

Byla neděle a počasí stvořené jako na… koupání. Už po deváté hodině teploměr překročil třicítku a měl v plánu jít ještě pět stupňů nahoru. Vařila jsem a těšila se na odpoledne. To už se venku roztékala i dlažba a když jste venku močili, jen kolem vás prolétnul nažloutlý mráček. Zpocená naprosto všude jsem se začala rvát do kombinézy, napapaná, napuchlá a nateklá, no nešlo to. Ani s mužem, kdy to muselo vypadat jako sado maso hrátky, který na mě doslova klečel a tahal, nezapnul to, přitom předtím jsem se do toho navlékla sama. Zoufalé situace vyžadují zoufalá řešení. Stejně jsem byla mokrá jako žába, vlezla jsem tedy do sprchy a zkusila něco, co dělají někteří lidé a já je nechápu – otužování. Prostě jsem se studenou sprchou zkusila jednak zchladit a za druhé splasknout.

Ze sprchy jsem šla rovnou do ložnice, než zase nabudu. Top se dal ždímat, chvilku jsem hledala crop top, pak sportovní podprsenku, no nakonec jsem se vykašlala i na to, sebrala z němého sluhy první podprsenku a tentokrát se už oblékla. Abyste vy nemotorkáři pochopili, to je v podstatě bunda a bundu si na holé tělo nebo jen podprdu obvykle nedáváte, pod to se nosí normálně oblečení jako třeba na lyžích. Oblečená jsem tedy byla, trochu se prošla po bytě, aby to povolilo, to jakože povolí. Simona přijela před dům, akorát.

Dala jsem doma pac a pusu a naskočila na mašinu. :-D No naskočila, lezla jsem na to jako osmdesátiletá stařenka, pak jsme už vyrazily. Na motorce jsem nebyla více než pět let. Za pár minut jsme byli za městem a já dostávala chvílemi panické úzkosti, jak rychle jela. Člověk si hodně rychle odvykne, ale zase si hodně rychle zvykne nazpět. Nicméně když nás předjel nějaký borec a Simča začala závodit, po zádech mi tekl smrtelný pot a přemýšlela jsem, co by mi asi manžel obléknul do rakve. Možná hodinu jsme jezdili, pak Simča zastavila u Lidlu v Bučovicích a zároveň naproti místního zámku. Mám to kousek, ale nikdy jsem tam nebyla, vždy jen projela. Hodila bundu přes motorku a já hlídala, zatímco šla pro něco studeného na pití. Seděla jsem na patníku a čekala. Přišla, sedla si vedle mě a pily jsme. Pražilo sluníčko a černá kombinéza, to je panečku kombinace. Simča navrhla mrknout do zahrady, byla jsem splavená, ale tak nebudu jí to kazit, navíc jsme chtěly pokecat. „Kam to dáš? Ptám se a ukáži na bundu. Vzala bundu pod paži a šla k zámku. Přímo naproti něj je moto prodejna a servis, požádala je, zda si to tam můžeme nechat a něco si koupila na mašinu, byli moc milí a souhlasili. Hodila tedy bundu přes židli a vyzvala mě, ať si taky odložím. Špitla jsem, že bylo horko a nemám tričko. Přeci jen v prodejně plné chlapů se prostě zastydíš. Proběhla krátká diskuse, během které mě přesvědčila, že když jsme byly mladší, nejednou jsme se v ulicích toulali jen v podprsenkách. Nebo jako toulaly, třeba jsme si trička sundaly cestou do kopce třeba na rozhlednu, nechodily jsme takto po zámcích nebo po městě. Nikdo mě tu nezná, ale studno mi bylo, v krajkované, byť vše zakrývající, je to prostě divné. Ale ok, přešly jsme silnici a byly u zámku, ten jsme obešli, koupili si na náměstí zmrzlinu a posadily se v zahradě na lavičku. Nemohla jsem se opřít, pálilo to jako čert. V kalhotách byl opravdu hic. Sebraly jsme se, prošly kolem autobusáku a šly kousek při nějakém místním potoku, kde jsme si sedly, kalhoty zahodily a dobré dvě hodiny prokecaly. A spálily se, byť pod stromem. Pak jsme vyvedli oblečení, motorku a dojely domů.

Bylo to fajn, jízda na pořádném stroji je zážitek. Jak vlastně řešíte na cestách uskladnění moto oblečení? Vždyť se to nikam nevejde. A bude to znít dětinsky, ale zase jsem si připadala jako patnáctka. Pohledy těch lidí byly nepříjemné, ale když na to zpětně přemýšlím, byla sranda. A parádně jsme si pokecaly. A až tady někde potkáte černou Hondu GoldWing a na ní holku s dlouhým černým copem, tak mávejte. :-D