10 let

Znáte to, když se na něco delší dobu těšíte? Třeba než vám postaví dům, vyrobí auto nebo než se dočkáte vytouženého důchodu? Byť jde o přehnané přirovnání, já se těšil na tento blog. V těchto dnech, úplně přesně si to nepamatuji, před deseti lety, jsem ho poprvé vrazil do holky. Bylo mi náct a zaplatil jsem si asi jedinou holku, co to dělala za peníze v Uherském Hradišti. Byla oproti mně o dost starší, moc hezká nebyla, byla bacule a jak mě moc nepřitahovala, měl jsem i výdrž, až jsem se zpotil a začal tlačit na pilu, abych už byl.

Byť jde o určitý milník v mém životě, nejde o nejkrásnější vzpomínku se ženou, jen pár měsíců před ní jsem si zaplatil studentku, která byla mladá, krásná, hubená a sexy a dělali jsme spolu vše kromě sexu, ona byla dost pasivní, líbali jsme se, prstil jsem ji, lízal a nakonec i udělal. Ještě že existuje nejstarší řemeslo…

Proto tento blog ale nepíšu, takového výročí se dříve nebo později dočká většina lidí. Ovšem já slavím ještě jedno výročí a kvůli němu tento blog píšu. Já mám totiž ve stejný den výročí 10 let od posledního sexu, chápej zasunutí do holky. A to je pro mě tak nějak významnější. Je to trochu zvláštní, ale já jsem na to svým způsobem pyšný, byť to samozřejmě nebyl cíl ani úmysl. Já byl v dospívání tak nějak napřed oproti spolužákům. Jako prvnímu mi začaly růst chlupy, jako první jsem měl vousy a alespoň z řeči jsem jako jeden z prvních začal koukat po holkách. To bylo někdy na základní škole. Naivně jsem si myslel, že střední škola plná holek bude klíčem k úspěchu. Hned v prváku jsem pochopil, že opak je pravdou a tak jsem si později najal zprvu tu holku na mazlení a pak jsem navštívil tu mou první. Byl jsem nadržený jako ratlík a na nic jiného nemyslel a tak jsem o to přišel. Po první zkušenosti, která mě nebavila a nevzrušovala, jsem se zařekl, že už jedině mladší. A to v nějakých 19 není snadné. A tak jsem si další dvě zaplatil, v jednom případě byla starší, ve druhém mi to vyšlo, avšak v obou případech holky pěkné, mladé a úzké, jenže jsem ejakuloval ještě před zasunutím a pak už se nepostavil. Tenkrát jsme se zařeknul, že za to už platit nebudu.

Obstaral jsem si takovou tu knížku pro dospívající kluky a celou ji přečetl, jen jsem se musel usmívat, jaké hlody tam autor psal. Pak jsem si pro zajímavost půjčil i variantu pro dívky, abych věděl, co jim radí, no bylo to samozřejmě k ničemu. Protože se mi nedařilo žádnou dívku sbalit ani na netu, ani v reálném světě, rezignoval jsem. To trvalo asi 6 let, kdy jsem přestal psát inzeráty, přestal se snažit, jen se rozhlížel po holkách na ulici, ono s dnešní letní módou to není až taková nouzovka, bradavky rýsující se přes tričko a zadek lezoucí z kraťasů je dnes běžný standard. Nastal Covid a já na rozdíl od většiny lidí začal hubnout. Tak nějak sám od sebe. Když jsem to zaznamenal, řekl jsem si, že by byla škoda tomu nepomoct a nepokračovat a tak jsem začal hubnout cíleně. Do té doby jsem měl velikost XL a dostal jsem se do situace, kdy jsem obléknul velikost S. Hubnutí trvalo 9 měsíců, o to víc mě teď dokáže vytočit na příklad když jsem spal v hostelu a ve 3 ráno na pokoj přišla holka z Kalifornie, postavu dokonale hubenou a začala se cpát pizzou. To jako opravdu člověka, který 4 hodiny před spaním nic nejí a slazeného nepije dokáže dopálit, protože když jsem vrátil do jídelníčku obědy, za dalších 9 měsíců jsem měl váhu i postavu zpět a jsou lidi, co si dávají noční obědy a jsou hubení. Prostě ty geny, ne že by zhubnout nešlo, ale dá to sakra práci a devět měsíců být na jednom rohlíku a jednom jogurtu je frustrující. Od povinného plaveckého kurzu na základce jsem se s novou postavou a váhou dobrovolně vypravil i na koupaliště. Zastávám totiž názor, který vychází z etikety, že jiným nemám dělat něco, co by jim bylo jakkoliv nepříjemné, tedy pokud mám nějaký větší špek, nelezu do plavek, pokud mám škaredé nohy, tak je neukazuju a to všechno platí i v zahraničí, kde mě nikdo nezná. Během jedné návštěvy koupaliště jsem si všiml, že být hezká holka na koupališti je něco… normálně mi těch holek bylo líto. Ležel jsem blízko jedné kočky a během hodiny se 3 různí chlapi s ní pokusili navázat komunikaci. Statečně a hlavně slušně je odbývala větami jako Opravdu ne., Ne, ale děkuji., Možná někdy jindy… A to nebyl jediný takový případ. Po třeba pěti letech jsem znovu zkusil nějakou tu holku oslovit, v práci nemáme jedinou ženskou pod čtyřicet, hromadnou dopravu nevyužívám a tak nebylo moc kde, zkusil jsem to koupaliště a dokonce jsem vyrazil na největší český i slovenský hudební festivaly a to dva roky po sobě. Až tam mi došlo, že hledat tam vztah asi ne že by nešlo, ale nevěřím ve vztahy na dálku a i kdyby, jsou nepraktické a naděje, že si vyberu dívku zrovna do 25 km od mého bydliště je dosti nízká a tak jsem poblíž pár holek tančil na diskotéce, další jsem za deště nabízel pláštěnku a promluvil s ještě jednou, která mi posílala fotky, jak jsem tam vlezl do kádi s ledovou vodou. Jde to vůbec nazývat kontaktem? Na diskotéce jsme byli narvaní na sobě a v podstatě bez nějakého fyzického kontaktu se tam nešlo pohybovat, pláštěnka i posílání fotek byla základní de facto zdvořilostní komunikace, v podstatě nemělo smysl to rozvíjet a snažit se dál. Vztah by byl pravděpodobně na dálku, což si nedovedu představit a dle dosavadních zkušeností je pravděpodobnost, že bych našel holku ochotnou dát nějakou jednorázovku výrazně nižší, než vyhrát ve Sportce, byť ne plnou výhru, najít si dobrou práci či povýšit. Navíc bych se u té jednorázovky asi ztrapnil.

Během těch 5 let rezignace jsem si začal hledat formy nějakého uspokojení jinde. Začal jsem psát erotické povídky, zašel jsem třeba na tantrickou masáž, do sauny, na glory hole, několikrát jsem vyrazil do nudistického kempu, každý rok navštěvuji nudistické pláže, dokonce jsem vyzkoušel i swingers pláž, kde byla za těch deset let asi jediná možnost si vrznout s takovou starší paní, ale udělal jsem krok zpět a jsem za to rád. Jednak bez ochrany kde koho kouřila, tedy mohla být kdo ví čím nakažená a pak ji, byť s ochranou, prcat za přítomnosti několika desítek lidí (chápej chlapů) vzhledem k předchozí zkušenosti, prostě jsem měl strach z ostudy. A navíc, přece si nepokazím čekání na desetileté výročí, které jsem si už asi 3 roky uvědomoval. A je zvláštní, že nudistické pláže a podobné považuji za nějaké vzrušující nestandardní místo, kde si troufnu se svléknout, ale na plavkovém koupališti pro širokou veřejnost mi naběhne to mé přesvědčení, že nehezkými věcmi se okolí neobtěžuje, což tedy dodržuji i na ulici a třeba žabky bych veřejně neobul – nemám hezké prsty na nohou. Není to logické, ale tak už to v životě chodí, že vše logické není.

Poslední rok se ve mně něco probudilo a i když jsem chtěl těch deset let vydržet, začal jsem být opět aktivní. A tak, 31.12.2022, jsem poprvé vyrazil ve svém rodném Uherském Hradišti, ve kterém celý život žiji, po barech. Okolo desáté večerní jsem obešel 3 bary a jeden taneční klub. Klub byl naprosto liduprázdný a bary zase přeplněné, ale obtěžuj skupinky lidí a snaž se o něco... Na bary jsem nezanevřel a dřív jsem si myslel, že jsou plné mladých lidí, jenže nejsou. Míchané drinky mi vždy chutnaly a tak jsem pár sobot vyrazil večer na jeden – opravdu na jeden. Kromě hezké barmanky, tedy když se zadařilo, tam nebyl obvykle nikdo. Tak já vážně nevím, kam ta dnešní mládež chodí. Nebo si jen koupí KFC a jdou domů?

Před pár lety mi došlo, že daleko jednodušší by bylo sbalit ženskou na peníze, alespoň si s nějakou zlatokopkou užít, projít se s ní po ulici a být za frajera, jakou kost jsem ulovil. No jo, ale jak? Když jdu po ulici, nikdo na mě nepozná, jaký mám stav konta. Ono být milionářem není tak těžké, takový dolarový milionář už je ale trochu jiná kategorie. Definice milionáře zní, že máte majetek, ať už nemovitosti, auta, akcie, fondy a podobně v hodnotě alespoň jednoho milionu a majetek nepoužíváte k běžnému životu, tedy nebydlíte v něm, nejezdíte s ním do práce a podobně. Já tu podmínku aktuálně splňuji, mám tento rok platit investiční byt a tak mám na účtu vyšší zůstatek, než jsem zvyklý. A protože tento rok zkouším už skoro všechno, klesnul jsem na pomyslné dno a začal dělat jednu věc, kterou bych ve svém životním hledání považoval za zoufalou. Stoupnul jsem si k bankomatu a nechal si vytisknout několik lístečků se zůstatkem, za který by šlo pořídil bazarové Lamborghini, úplně nové BMW iX nebo třeba Audi Q8 Advanced 55 e-tron quattro a lístečky prostě ztrácel. Tu jsem platil u hezké holky, tak jsem samozřejmě nechtěně pod bankovkou nastrčil i lísteček z bankomatu, tu za mnou šly pěkné holky, tak mi lísteček nechtěně vypadnul z kapsy, tu jsem ho ztratil těsně u barové židle, na které jsem seděl. Hádejte co? Když vytratím papírek z kapsy, ten za mnou je buď zahleděný do mobilu a nevšimne si toho nebo to ignoruje, na druhou stranu je chápu, já jsem introvert a nejspíš bych to taky ignoroval, to by musel být mobil, klíče od auta nebo něco podobného. No a lístečky pod bankovkou? Jednou si nejsme jistý a to barmankou v jednom baru, ale asi to nezabralo. Jeden den jsem tam takto lísteček ztratil a odešel, druhý den byla na baru jiná holka, ale barmanka z předchozího dne seděla civilně u baru. Oblečená sice poměrně úsporně – úplně holá záda, upnutý top, podprsenka žádná, ale dneska ty holky takto přece neprovokují, dneska je to normální, nijak významně se po mě nedívala, v podstatě mě ignorovala, takže její přítomnost byla asi náhodná. Pak už mě napadá pouze strkat lístečky za stěrače hezkých holek s kontaktem na sebe a nějakým vzkazem, nebo se zachovat jako hodně špatný investor a pořídit nějaké to luxusní auto. Anebo dále doufat v lásku na první pohled s nějakou "normální" dívkou.

Děkoval jsem sám sobě, že jsem se hecnul a zaplatil si holku. Moc se o tom nemluví, ale našel jsem více článků a následně i studii, kterou jsem chtěl citovat, jenže ji nemohu najít a tak nějak doufám, že na mě nejde senilita jako na ex prezidenta, ale psalo se tam, že 10 % lidí (mužů i žen) ve věku 30 let jsou panny a panicové. Každý desátý třicátník nešoustal. To tedy znamená, že kdybych si tu holku tenkrát nezaplatil, nebyl bych za takového exota a vyvrhela, jak jsem si ještě nedávno myslel. Jinak řečeno, mít první sex po třicítce je normální. Škoda, že to nebylo rozdělené na pohlaví. Nemám pro to žádný důkaz, ale vsadím boty, že je víc třicátníků paniců než třicátnic panen.

KONSPIRACE: V hlavě už mě napadaly u konspirační teorie, co když je sex jen výmysl, je vůbec normální souložit? Na pornostránkách jsou herci a od školy je nám do hlavy vštěpováno, že porno je jen pohádka. Třeba mi to na rozdíl od většiny lidí nedošlo a opravdu není běžné vyjma práce na potomkovi doma souložit. Není to světové spiknutí?

Hlavně ženy mají potřebu číst mezi řádky, dedukovat a hledat náznaky. Nejednou se mi to na těchto stránkách stalo. Milé dámy, je to pouze blog, shrnutí mého sexuálního života za posledních 10 let. Nic víc v tom nehledejte, není v tom žádný skrytý obsah, účelem není urážet nebo se navážet do jakékoliv skupiny lidí.

Tak zase někdy, třeba za dalších 10 let budu psát o dvacetiletém výročí. :-P