Ve znamení tuleně

Přemýšlím, co mi tolik ten dotek dává, že je tak strašně návykový.
Moje rozumová část hlásá, že :
"Doteky, masáž, objetí nebo rozhovor s někým komu důvěřujeme. To vše uvolňuje oxytocin a vyvolává naše pocity uklidnění."

Ale moje srdce v tom vidí ještě něco víc. Vidí obětí, jako možnost projevit druhému náklonnost. Vnímá, když se nahá těla mohou dotýkat. Je to tak obrovsky uklidňují a příjemné. Moci se schovat do velké chlapské náruče, pocítit ten neskutečný pocit bezpečí a smíření.
Pohladit toho druhého po zádech a vnímat konečky prstů strukturu jeho kůže, vnímat to její teplo, cítit jak voní...
Pohladit ho i po tváři a vnímat všechny ty vrásky, které psal sám život. Vrásky smíchu i vrásky vytvořené starostmi, přesto ale jedinečné a krásné 🥰.
Pohladit ho ve vlasech, nasát jejich vůni a lehce za ně zatahat. Políbit všechny jizvy...od těch úplně malinkých až po ty veliké, které píší strašidelné příběhy.
Otřít svojí tvář o drsné vousy a vnímat, jak si to dotýkání užíváš stejně jak já...Pokrýt polibky celé tělo, od úst až po...😏🍆. Ačkoliv každá část těla je úplně jiná, přesto spolu dohromady dávají pocítit tolik příjemných pocitů a emocí.

Úplně stejně miluju, když se mě ty dotýkáš...ve vlasech, na prsou, bříšku i kundičce. Líbí se mi cítit na sobě tvoje prsty, jak bloudí a zkoumají všechny ty zákoutí mého těla.
Někdy se dotýkáš jen tak zlehka, někdy mě chytneš pevněji, až to trochu zabolí. A jindy zas jen tak ležíme vedle sebe, jako dvě lžičky a vychutnavame si to nalepení našich těl na sebe...
Je to návykové, člověk by chtěl víc a víc, ale bez rozumného dávkování bychom se v tom úplně ztratili. Ale i to těšení se na příště prostě stojí za to... přestože občas nevím, kdy to příště bude.