Potřebuji Tě!

Stáhl ji triko přes hlavu a použil ke svázání rukou za zády. Neprotestovala.
"Dnes si nebudeme hrát,"upozornil ji a pevně sevřel její prsa.
Chtěla něco namítnout, ale dal jí prst na ústa.
To ticho bylo slyšet celou místností.
Vybrala si ho, dala mu přednost mezi všemi ostatními, tak proč ji teď ovládá on?
"Nechci ti ublížit, ani teď ani nikdy potom. Chci ať to víš, vše bude z lásky," nohou ji oddálil kolena od sebe.
Jen láska umí někdy i pořádně bolet.
Ale to zatím nevěděla.
Podruhé se stačila jen nadechnout, předběhl ji.
"Jen tě prostě potřebuji ošukat, ukojit potřebu, aby naše hra,mohla pokračovat dál." Díval se ji tak zblízka do očí, až cítila jeho dech na tváři.
Kývla a oddala se mu, celá.
Doufala, že už napořád.
Bral si ji a myslel v tu chvíli jen na sebe a přesto to bylo pořád o nich dvou.
Pravidla hry byla nastavena a kdykoliv mohla říct ne, ale neudělala to. V tuhle chvíli k němu cítila naprostou oddanost. Věděla,že to co zažívá s ním už se nikdy nebude opakovat.
Nikdy, jak blízko byla tenkrát pravdě.
Dala mu kus sebe a on neměl v úmyslu její důvěru zneužít.
Vždyť jen tak dokáží ze svého vztahu získat maximu.
Když si budou věřit a jeden se oddá druhém.
Dokud budou oni dva, bude to fungovat.
Jak dlouho?
To ani jeden z nich neví.